Václav Malý: Druhá světová válka byla nejhorší válkou. Náš život je nezasloužený dar

7. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dvě ženy s plynovými maskami během druhé světové války, Izrael

V sobotu 8. května 2021 si připomínáme 76 let od konce války. Jak k ní vůbec mohlo dojít? A poučili jsme se z ní?

„Jako vždycky v dějinách lidstva,“ začíná svou úvahu nad koncem druhé světové války biskup Václav Malý v pořadu Jak to vidí..., „najdou se jedinci mocichtiví, kteří najednou mají dojem, že musí ovládat ty druhé.“

„Souvisí to s pýchou jednotlivců a těch, kteří se k nim přidají a na úkor svobody druhých ustanovují režim, ve kterém mohou ovládat a mít z toho zisk. To je prapůvod všech válek, které měly různé podoby v různých obdobích. Druhá světová válka byla nejhorší válkou.“

Ta pýcha je tu pořád

Druhá  světová válka skončila po šesti letech útrap kapitulací německé armády. S více než 60 miliony obětí to byl dosud největší válečný konflikt v dějinách lidstva. Jsme dnes už skromnější, méně pyšní? „Řekl bych, že úplně ne,“ přiznává Malý.

Biskup Václav Malý. Fotografie pro výstavu My jsme to nevzdali

„Nechci moralizovat. Záleží na každém z nás. Ale setkáváme se s lidmi pyšnými, kteří si zakládají na tom, že jsou populární a že druzí k nim přicházejí s určitou úklonou, uctivostí, podlézají jim. Pýcha má mnoho a mnoho podob. Nemusí vyústit ve válku a v ovládaní, ale každý si musí dávat pozor.“

„Pýcha znamená, že člověk si myslí, že je pánem svého života, že je pánem sebe sama. Ale člověk je zásadně závislý na těch druhých. Člověk je bytost vztahová. A to, co dokázal, je jednak výsledek jeho píle, ale i obrovský, nezasloužený dar, že vůbec žije, že měl ty příležitosti, kterých využil a podobně. Náš život se odehrává v rozmezí daru a zároveň v tom, abychom ho uměli využít.  A tam potom není místo pro pýchu.“

Ve světě se stále válčí

Ani miliony obětí nezajistily ve světě definitivní mír. Předloni bylo na útěku před konflikty a pronásledováním přes 70 milionů lidí. V Sýrii ani po deseti letech od vypuknutí tamní války pořád není klid a obnova této země je běh na dlouhou trať.

Čtěte také

„Těch míst je mnoho. O Sýrii se aspoň mluví. Ale o Jemenu se třeba v našich končinách velmi málo mluví. To je taky velmi vážný konflikt. Ale je konflikt i třeba mezi Indií a Bangladéšem, je napětí mezi Indií a Čínou, mezi Indií a Pakistánem. Zapomíná se na Dombas na Ukrajině, na Nigérii, kde také je válka. Těch konfliktů je bohužel hodně. A denně přichází mnoho lidí zbytečně o svůj život.“

„Evropská unie je alespoň na našem kontinentu garantem míru. Buďme vděční za to, že od roku 1945 žijeme v jakési stabilitě. Samozřejmě to mělo své výkyvy. Ta hrůza začátkem 90. let na Balkáně ale byla překonána. Evropa je poměrně klidný kontinent a já jsem za to velmi vděčný.“

Další témata rozhovoru: konec druhé světové války; genocida Arménů v Osmanské říši; vzpomínka na Ivana Havla; nadace pro umírající děti; růžencový maraton za ukončení pandemie.

Spustit audio

Související