Václav Havel: Vyrozumění

Tragikomedie o moci jazyka a jazyku moci. Poslouchejte až do neděle 25. prosince 2016.

„Nerad musím doznat, že myšlenka umělého jazyka jménem ptydepe nebyla moje. Podstrčil mi ji můj bratr Ivan, matematik. Hru jsem si samozřejmě vymyslel sám a napsal po svém. S bratrem jsem pak konzultoval jen odborné pasáže o redundanci,“ řekl o vzniku hry autor.


Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.


Osoby a obsazení:
Gross (Martin Myšička), Baláš (Ivan Trojan), Hana (Lenka Krobotová), Perina (Jan Přeučil), Kalous (Jiří Knot), Mašát (David Novotný), Kunc (Václav Neužil) Helena (Stanislava Jachnická), Marie (Marta Issová), Jirka (Jaroslav Plesl), Kubš (Lukáš Hlavica)
Dramaturg: Martin Velíšek
Režie: Lukáš Hlavica
Natočeno v roce 2013

Umělý jazyk, živé postavy

Václav Havel začal Vyrozumění psát tři roky před premiérou, tj. ještě před Zahradní slavností (premiéra v prosinci 1963 v režii Otomara Krejči). Oproti této hře striktně v duchu absurdního divadla má příběh zavádění umělého jazyka ptydepe přehlednější děj. I postavy mají zřetelnější charakter a motivy chování, situace jsou dramaticky vystavěné. Hra je tak divácky přístupnější.

Havel o své dramatické tvorbě napsal: „Moje hry, když se to vezme kolem a kolem, jsou založeny daleko víc než na jednání postav na pohybu významů, motivů, myšlenek, znaků, argumentů, pojmů, tezí, slov. To vše jako by v nich ožívalo a posléze neslo vlastní děj, dá-li se to ještě nazvat dějem, a bylo skutečným zdrojem dramatismu. Z toho ovšem nutně vyplývá, že to jsou všechno hry do značné míry znakovité, zkratkovité, schematické. Trochu to jsou loutkohry. Trochu oživlé stroječky.“

Prorocká jasnozřivost textu

O Vyrozumění tato charakteristika jistě také platí. Přestože ale „souboj Baláže a Grosse“ má jasný dramatický základ a v jejich postavách spatříte rysy dobře známé. Museli to tak hlavně vnímat diváci v čase prvního uvedení s čerstvou historickou zkušeností života v 50. letech.

Po roce 1968 se k tomuto pochopení tragikomičnosti látky musela přidat i hořkost z jakési prorocké jasnozřivosti textu. A taky pocit, že Gross se svou spíše hrůzně upachtěnou než tragickou prohrou by mohl být naším národním hrdinou.

Ptydepe „korporátních identit“

Když dnes sledujete zrychlený koloběh změn, „korporátních identit“ a spousty dalších nových fenoménu, na které je třeba přísahat, můžete docela dobře zjistit, že ptydepe číhá i kolem vás. Jen má snad méně fatální dopad. A proto se mu můžete i svobodněji smát.