Václav Havel řekl o mé knize, že neví, jestli je to literatura, vzpomíná Tereza Boučková
Její vysněnou profesí bylo divadlo. Rodinná politická anamnéza jí ale nedovolila vstup na DAMU. Přesto si umělecké sklony udělaly v jejím životě cestičku a dnes je uznávanou spisovatelkou.
Spisovatelská dráha Terezy Boučkové odstartovala útěkem před estébáky do Svatého Jana pod Skalou na chatu prarodičů. Tam napřed pěstovala domácí zvířata a taky začala psát. „Byla to změna, kterou jsem potřebovala. Estébáci chtěli, abych emigrovala do ciziny, ale já nechtěla.“
Emigrace na venkov trvala 30 let. „I v té nesvobodné době jsem byla svobodným člověkem. Nemusela jsem dělat věci v rozporu se svým svědomím.“ Do šuplíku si psala příběhy.
Co na to Havel?
Její prvotinou je povídková kniha Indiánský běh, kterou psala právě ještě za totality. „Věděla jsem, že nebude vydaná. Ale potřebovala jsem se vypořádat s režimem. Nevěděla jsem, jestli to má nějakou literární hodnotu.“
Proto Tereza Boučková oslovila dva spisovatele: Václava Havla a Ivana Klímu. „Ani jeden mě úplně nepotěšil. Václav Havel mi řekl, že je to silný lidský dokument, ale že neví, jestli je to literatura.“ A Ivan Klíma? „Že to musím rozepsat, protože 80 stránek je málo. Neposlechla jsem ani jednoho.“
Mackbeth a policajti
Chtěla být herečkou, ale na DAMU se nedostala, protože byla dcerou spisovatele a disidenta Pavla Kohouta. Zkoušela získat angažmá, ale marně. „Estébáci mě dohnali všude.“
Začla tedy hrát bytové divadlo. „Nejvíc představení bylo u Vlasty Chramostové a taky jsme trochu kočovali.“ Ve hře Play Mackbeth hrála s otcem všechny vedlejší role. „Poslední představení navštívili hlavně policajti.“
Silnice v režii ministra
Tereza Boučková taky napsala scénář k filmům Smradi a Zemský ráj to napohled. „K tomu potřebujete řemeslo, nejen talent k psaní.“
Taky převedla do divadelní podoby svůj oblíbený snímek Silnice od F. Felliniho. Na uvedení ale musela dlouho čekat. „Hru nakonec skvěle zrežíroval současný ministr obrany Martin Stropnický.“
„Umělecky“ Tereza Boučková začínala v Dismanově rozhlasovém souboru. Hrubínovu básničku, kterou tehdy recitovala, má dodnes v hlavě.
Jak vznikla audioverze Šíleně smutných povídek? Kde se inspiruje? Jak vzpomíná na svého otce? Více uslyšíte v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
