V Turecku prý nemusí být les vždy přínosem

4. říjen 2011

Turecko se pomalu ale jistě stává lesnickou velmocí, což znamená problém.

Území současného Turecka bylo poslední tři tisíce let velmi intenzivně využíváno. To vedlo k rozsáhlému odlesnění. Nyní Turci usoudili, že chtějí mít lesy, a navíc plné rovných dlouhých stromů. Začali se vzdělávat, pozvali odborníky a založili vysoké lesnické školy. Zkušenosti čerpají často od nás. Ostošest sázejí, zejména duby a borovice. Většinou na opuštěné pastviny, kterých stále přibývá. Krajina se mění doslova před očima. Vize a plány jsou velkolepé. Milovníci lesa plesají. Nic ale není černobílé a zisky jednoho znamenají ztráty druhého. V případě tureckého zalesňování jde zejména o flóru a faunu nelesních ploch, kterým zvoní umíráček. Turecko je zemí zaslíbenou pro entomology a ochránce přírody. Likvidace tureckého bezlesí a tamních světlých lesů bude mít na celkovou biodiverzitu mnohem horší dopad než vyhynutí některého z druhů u nás v Evropě.

Na obrázku: Krajina v jihozápadním Turecku nedaleko Antalye. Zatím má charakter otevřené lesostepi, ale vzhledem k útlumu pastvy a intenzivnímu zalesňování se brzy změní v hustý les.

Článek publikujeme se souhlasem časopisu Vesmír 10/2011.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová