„V Třebíči jsem koupil mlýn a už tam mám i hrob.“ Oldřich Navrátil a Král Miroslav u Jana Čenského
Známý herec přišel do studia se svým kamarádem z dětství Miroslavem Wagnerem. Ten o Navrátilovi prozradil třeba to, že dobře vaří.
„Byli jsme ve Španělsku a on vařil v autobuse úplné skvosty,“ pochvaluje si Miroslav Wagner, přezdívaný prý už od dětství Král Miroslav. „Vaření mě baví,“ přiznává Oldřich Navrátil v pořadu My dva a čas na Dvojce.
„Měli jsme část autobusu uzpůsobenou na spaní, část na sezení a část na vaření. Dělal jsem řízky a bramborový salát. Druhý den jsem musel kvůli vedru salát pro osmnáct lidí vyhodit a uvařit brambory.“
V Třebíči už mám i hrob
Navrátil začínal jako pomocný dělník v Třebíči vykládat vagóny. „Dělal jsem i o víkendu a na tehdejší dobu jsem vydělával slušné peníze,“ vzpomíná. „Pak jsem se stal hercem, a to byla docela bída. Po revoluci jsem si myslel, jak zbohatnu podnikáním, ale nevyšlo to.“
Do Třebíče se ale prý vrací stále častěji. „Koupili jsme tam starý mlýn. Nikdy jsem Třebíč neopustil, už tam mám i hrob.“
Milovník šansonů a rockový hudebník
Oba kamarádi se znají už čtvrt století. Wagner hraje na saxofon, má hospodu a rád sportuje. „Chystám se na kolečkové brusle, už jsem se na ně dva roky nedostal.“ V čem se ale kamarádi neshodnou, je hudba. Zatímco Wagner preferuje rock, Navrátil má rád francouzské šansony.
Kde poznali své manželky? Má Oldřich Navrátil před vystoupením trému? Kam se chystal s manželkou cestovat a koronavirus jim to překazil?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
