„V šesti ti dají do ruky housle a řeknou: Budeš houslista. A ty musíš dřít.“ Hamáci. Dokument o lidech, jejichž životem je hudba

10. září 2017
Hamáci

Vášeň a láska k hudbě, ale i smutek a zklamání. To všechno prožívají hrdinové rozhlasového dokumentu Hamáci, který zachycuje úsek ze života čtyř muzikantů. Hobojistka Dorka a houslistka Jenůfa studují hudbu na Akademii múzických umění. Dany a Pavel se na akademii chystají.

„V šesti letech vám dají do rukou housle a řeknou: Budeš houslista. A ty musíš dřít. Když budeš mít štěstí, za dvacet let získáš teplé místo v nějakém orchestru nebo kvartetu. A ti nejlepší a nejsebevědomější budou jezdit po světě jako sólisti. Hromový aplaus. Dřinu dvaceti let svěříš v jeden moment do rukou několika nafintěných paniček, co předstírají, že rozumí tomu, co právě slyšely. I to jsme my. Tak vypadá občas náš život. Děláme to pro hudbu.“

Tak zní jedna z úvah autorky dokumentu Nikoly Prokopcové. Kytaristka Nikola v dokumentu vypráví částečně i svůj hudební příběh. Hlavní je ale příběh čtyř současných nebo budoucích studentů Hudební akademii múzických umění v Praze.

Dany je violista z Pražské konzervatoře, který by se rád dostal na HAMU. Stejně tak Pavel, kytarista, který to zkouší už po třetí. Hobojistka Dorka na HAMU už studuje, ale její plány změní miminko, které se jí brzy narodí. Jenůfa, houslistka a známá herečka, je na HAMU první rok a pořád hledá správný směr svého života.

Hamáci: Dany

Dany

Violista Daniel Menhart, alias Dany, se připravuje na přijímací zkoušky na HAMU. V dokumentu se dozvíte, jak to dopadne.

„S hudbou jsem začal v Lounskejch, v Lidušce. Tam byla nějaká paní profesorka Musilová. Ona mi dala housličky do ruky, úplně prťavoučký, ukázala mi, jak se na to hraje, a řekla mi, že budu hrát na housle. Ta mi vlastně nastartovala moji budoucnost,“ popisuje Dany, jak se dostal k houslím. Časem sice vyměnil housle za violu, ale u hudby už zůstal.

I když jsou violisté mezi hudebníky často terčem vtipů, Dany si z toho hlavu nedělá: „Ona je to možná trochu i pravda, že ne tak dobrý houslisti přecházejí často na violu. A pak vznikaj ty vtipy a všechno se to nějak valí na sebe. Ale špatnej houslista bude podle mě i špatnej violista.“

Dorka

Hamáci: Dorka

Hobojistka Dorothea Chudá nikdy nepochybovala o tom, že z ní jednou bude profesionální hudebnice. Stejně tak ale toužila po rodině a dítěti. Nebojácně čelí i výzvě skloubit kariéru, studium a rodinný život.

„Já si myslím, že to půjde dohromady úplně krásně. Nemyslím si, že mít dítě znamená být už na věky uvázaná u plen a nemoct už nikdy hrát. Samozřejmě, teď ze začátku budu mít trošku pauzu, než bude miminko schopný bejt dvě až tři hodinky samo, ale myslím si, že to půjde úplně v pohodě dohromady, protože si nemyslím, že mít miminko je překážka pro to, bejt skvělej muzikant a dostudovat.“

Pavel

Hamáci: Pavel

Kytarista Pavel Bláha má za sebou studium na Pražské konzervatoři a touží si splnit sen – dostat se na HAMU. „Na tuto školu se hlásím Už potřetí, protože i bývalý profesor, pan profesor Václav Kučera, mi řekl, že se to musí zkoušet i několikrát, že záleží, jaká je konkurence, kolik zrovna lidí berou,“ říká Pavel v dokumentu.

„Já to opravdu vidím tak, že nejstěžejnější je ta konkurence. Ta rozhoduje nejvíc, ta, jak říkám, asi může semlít. Hlásím se tam. Samozřejmě nemám jistotu, že se tam dostanu, ale říkám si, zkusit se to musí. Pro mě je to opravdu jenom to, že není jiná možnost, kde už pokračovat na tu kytaru.“

Jenůfa (a Jitka)

Hamáci: Jenůfa a Jitka

Jeny, Jenůfa, Jenůfka, ale i Funina nebo Funinka. Všemi těmito jmény oslovují lidé Jenovéfu Bokovou – houslistku a herečku. V dokumentu ale nevystupuje sama, její úvahy nad smyslem studia na HAMU doprovází svou trpělivostí, smíchem a občas i sprostými slovíčky její maminka – malířka Jitka. Jenůfa hledá v životě něco, co by ji bavilo stejně, jako její maminku malování.

„Máma má právě něco, co ji naplňuje, a co je její, pro co by umřela. Našla to a je to hrozně hezký. Třeba to někdy najdu, třeba ne. Třeba to jsou pejsci. Já jsem si říkala, že věc, která tě naplňuje, by ti měla dělat radost a měla bys úplně zapomenout na čas a bejt jenom v tom. A to já mám, když jsem v hospodě a s psama. Ne, přeháním, samozřejmě. Ale pejsci mi fakt dělaj velkou radost,“ říká ironicky a za bujarého smíchu Jenůfa.

Jitka doufá, že se její dcera nakonec naplno vrátí k houslím. Jenůfa se ale zatím stává stále více známou herečkou a myšlenkami se od klasické hudby vzdaluje.

Spustit audio
autor: Nikola Prokopcová