V řecké Soluni proběhlo jednání Světového židovského kongresu
Tento měsíc uplynulo šest let od doby, kdy byl prezidentem Světového židovského kongresu zvolen Ronald S. Lauder. Stojí v čele organizace, která již 77 let v souladu se svým úvodním prohlášením naplňuje cíl „bránit práva, postavení a zájmy Židů a židovských komunit“.
Světový židovský kongres má každý rok své pravidelné zasedání. To letošní se konalo v polovině března v řecké Soluni, v zemi zmítané těžkou, stále trvající ekonomickou krizí. Za těchto okolností následující téma neztratilo ani s menším časovým odstupem na své aktuálnosti.
Starobylý český název Soluň je dnes vytěsňován současným jménem významného řeckého přístavu - Thessaloniki. V polovině března se zde konalo zasedání Světového židovského kongresu. Důvod, proč si pořadatelé vybrali právě toto místo, nijak nesouvisí s významným výročím 1150 let od příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, i když oba bratři přišli právě odsud.
Našli bychom však jiný společný jmenovatel s českými dějinami - 15. březen je tragickým datem nejen v historii Československa, ale i v historii židovské Soluně. Přesně v ten den před sedmdesáti lety byl vypraven první transport soluňských Židů do Osvětimi.
Osud soluňské židovské komunity bývá často uváděn v učebnicích dějin holocaustu. Z více než 50 000 lidí přežilo jen něco kolem 2000. Transporty, které byly zahájeny 15. března 1943, nakonec dopravily do vyhlazovacích táborů téměř všechny židovské obyvatele Soluně. Uvádí se, že 37 000 jich zahynulo hned po příjezdu v plynových komorách. Několik stovek dalších bylo vybráno k zločinným pseudolékařským pokusům, někteří byli zařazeni do tzv. Sonderkommanda, pracujícího v komorách a krematoriích.
Sedmdesát let poté, co ze soluňského nádraží vyrazil první vlak smrti do Osvětimi, se z Náměstí Elefterias neboli Náměstí svobody vydal pochod, který u tohoto nádraží symbolicky skončil. Na pět tisíc lidí se vydalo ulicemi Soluně, aby si připomnělo památku svých umučených spoluobčanů, ale také aby demonstrovali proti projevům nacismu, které se v Řecku šíří nebývalou rychlostí. Stojí za nimi politická strana „Zlatý úsvit“, která se otevřeně hlásí k nacismu, dokonce používá i nacistické symboly.
Kvůli katastrofální hospodářské situaci provázené obrovskou nezaměstnaností získal „Zlatý úsvit“ při posledních volbách do řeckého parlamentu 21 míst z celkových 300. A tento trend se stále stupňuje. Řečtí politologové odhadují, že v příštích volbách ještě výrazně posílí.
Součástí programu k výročí deportací bylo mimo jiné i slavnostní shromáždění v Monasteriotské synagoze, jediné, která ve městě zůstala. Zúčastnil se ho i řecký premiér Antonis Samaras, který přiznal, že nikdy předtím v žádné synagoze nebyl, ostatně stejně jako všichni jeho předchůdci. Ve svém projevu ujistil, že řecká vláda udělá vše pro to, aby zabránila projevům rasismu a násilí extremistů.
Většina přítomných však byla skeptická. Prezident Světového židovského kongresu Ronald Lauder přirovnal „Zlatý úsvit“ ke stranám, které před sedmdesáti lety přinesly zkázu Evropy. Připomněl, že i Hitler se dostal k moci v dobách hospodářské krize. Vyjádřil ale naději, že Řecko tuto obtížnou situaci se ctí vyřeší a stane se opět prosperující ekonomikou, která bude respektována svými sousedy. Ronald Lauder také vyjádřil svou úctu přeživším, z nichž někteří přišli v doprovodu svých potomků zapálit do synagogy svíčku.
Při slavnostním koncertu přiznala prorektorka soluňské Aristotelovy Univerzity, že celý kampus, stojí na území někdejšího židovského hřbitova. To bylo do té doby jen „veřejným tajemstvím“.
Autor je tajemníkem Federace židovských obcí v České republice.
