"V posledních letech jsme se nějak ztratili," říká Petra Vitoušová
Prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová byla předpoledním hostem Dvojky a Stanislavy Lekešové v pátek 9. září.
Bílý kruh bezpečí je občanské sdružení pro pomoc obětem trestných činů v ČR, které pomáhá již 20 let. Petra Vitoušová patří mezi spoluzakladatele, od roku 1997 pak ve sdružení působí tzv. profesionálně. „Před 20. lety jsme zdaleka neměli takovou vizi jako máme dnes. Byli jsme opravdu naivní. Hlavně jsme ale chtěli zlepšit postavení obětí trestných činů, které bylo v 90. letech velmi nedůstojné. Také jsme předpokládali, že kriminalita v Česku bude postupem doby větší, tedy, že asi tzv. vyletí, pak se ale ustálí a lidé se k sobě budou chovat ohleduplně a slušně. To se ale, jak bohužel všichni dobře víme, nestalo,“ říká Petra Vitoušová. Zakladatelé Bílého kruhu bezpečí prý rozhodně nepředpokládali, že i za 20 let za nimi budou v tak hojném počtu chodit lidé, kteří se jim svěřují s nejintimnějšími problémy a zkušenostmi z prodělaných traumat. „Nepředpokládali jsme ani tak velký zájem z řad právníků, advokátů, psychologů a dalších odborníků, kteří nám věnují volný čas a lidem zadarmo pomáhají. To jsme opravdu nečekali.“
Kdy a jak vlastně myšlenka pomoci obětem trestných činů vznikla? Podle Petry Vitoušové to bylo v době, kdy rostla nespokojenost s chováním policejního a soudního aparátu vůči těmto obětem. Velkou inspirací jim byla německá organizace Weisser Ring. „Začali jsme oslovovat odborníky, kteří s tím problémem přicházeli do styku alespoň na teoretické úrovni, někteří dokonce na praktické. Byli to kriminolog, psycholožka, vyšetřovatel policie, viktimoložka, soudce, celkem 8 lidí, se kterými jsme si půl roku týden co týden vyprávěli o tom, zda ten problém cítí jako my, zda by se něco takového jako v Německu dalo udělat i u nás,“ dodává.
(Pozn. redakce: Viktimologie je vědní obor, který se zabývá právě obětmi trestných činů, jejich typologií a předpoklady stát se obětí.)
Převzít německý model a aplikovat jej beze zbytku u nás, ale prý nešlo. Němci a „jejich oběti“, mohli využít lepší "legislativní ochranu", než tomu bylo v 90. letech u nás. Ve Weisser Ring navíc pomáhali dobrovolníci, kteří si sami hradili náklady. Byli to lidé „za vodou“, kteří nepotřebovali peníze dobrovolnické organizace. Samotný Weisser Ring byl nesmírně bohatý a velmi podporovaný. „Dobrovolnictví u nás ale bylo doslova na bodu mrazu. Najít bohaté mecenáše nešlo, práva obětí byla také úplně jinde.“ Museli tedy začít jinak a že se vydali správnou cestou dokazují jejich dnešní úspěchy. Bílý kruh bezpečí roku 2011 pomáhá všem obětem trestných činů, svědkům trestných činů, ale také pozůstalým. „Nemáme žádné věkové ani jiné diskriminace. Dokonce i tehdy, když se český občan stane obětí trestného činu v zahraničí nebo naopak cizinec v Česku. Všem jsou naše služby dostupné,“ říká prezidentka. K dovysvětlení snad stačí dodat základní principy Bílého kruhu bezpečí: bezplatnost, nestrannost, nezávislost a diskrétnost.
A jak dopadne srovnání „násilnosti“ obyvatel Česka se zahraničím očima Petry Vitoušové? Prý nejsme více násilnickým národem, než všichni naši sousedé. „V poslední době jsme se ale nějak ztratili. Žijeme podle zásady: co není zakázáno, nařízeno či vymáháno, je povoleno. Lidé nějak nejsou schopni respektovat pravidla, podle kterých běžně žijeme. Hodně také záleží na výchově v rodině. Tady jsme se v poslední době nějak poztráceli.“ Zajímavé ale prý je, že pokud odjedeme do zahraničí, tak se zvykům a zákonům cizí země dokážeme velmi rychle přizpůsobit a respektovat je. To, že se s námi ale v poslední době něco děje, je prý dobře vidět na cizincích, kteří k nám přijedou. „Když totiž zjistí, co si tady někteří lidé mohou dovolit a dovolují, tak si to hned dovolí také.“
Celý rozhovor Stanislavy Lekešové a Petry Vitoušové najdete v audiozáznamu na začátku článku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
