V Pákistánu jako doma
Česká republika se potýká s nebývalou politickou krizí. Člověk si ale může připadat jako doma i daleko za hranicemi. Napadlo mě to, když jsem si v týdnu takhle po ránu pustil satelitní televizi.
Kdo pošlapal ústavu, která strana škodí zájmům země a který politik si dává víc záležet, aby naplnil vůli voličů? Handrkování, obviňování, dohadování - připadali byste si jako doma v Česku.
Prvních několik sekund rozespalého zírání na obrazovku, než jsem pochopil, o co běží, bylo úmorných. Dva přední politici ze znepřátelených táborů se dohadovali, která strana více škodí zájmům země.
Jeden obviňoval toho druhého z pošlapávání ústavy. Svého protivníka vyzýval, aby, pokud mu základní zákon nevyhovuje, usiloval demokraticky o jeho změnu. Ten ale kontroval: "Nepošlapáváme ústavu, v náš prospěch mluví i nejvyšší složky justice. Nejde nám o nic jiného než o naplňování vůle voličů."
Byly to nekonečně dlouhé desítky minut dohadování, jakého asi má nejeden posluchač Radiožurnálu za poslední týdny až nad hlavu. Jenže já nesledoval Českou televizi. Byla to debata v televizi pákistánské.
Ano, také na jihu Asie mají demokraticky zvolení politici ze všeho nejvíce na srdci prospěch země. Jen mají problém přesvědčit o tom své občany. Potíž mají i s tím, aby se o výsadu pečovat o blaho národa mezi sebou podělili a aby nikdo z nich nepřišel zkrátka.
Zajímavé věci se teď dějí i v Libanonu. Jedna koalice v červnu těsně vyhrála volby. Aby ale ten slabší opoziční tábor porážku unesl, má dostat plnou třetinu vládních křesel. Dalo by se s úsměvem říci, že jde o takovou orientální opoziční smlouvu, kdyby v Libanonu třenice mezi různými politickými skupinami občas neskončily krvavými boji či dokonce občanskou válkou.
To v Izraeli se politické šarvátky řeší daleko klidněji a elegantněji. Také se tu ale musí demokracie roubovat na některé místní zvláštnosti. Když se ve vládě sešli vůdci dvou nejsilnějších bloků, zavedli například systém rotace premiéra. Málem na to došlo i letos po únorových patových volbách. Nakonec šel vítěz voleb do opozice a druhý v pořadí sestavil vládu.
Rozhodně neříkám, že cokoli z toho by mohlo posloužit jako návod k řešení trablů v České republice. Spíš mě napadá jiné, povzbudivější poučení: Zdaleka v tom nejsme sami, na Středním a Blízkém východě je hodně podobných zemí.
Břetislav Tureček, Český rozhlas, Jeruzalém
