V naší společnosti je vrcholový sport Olymp a porno morální dno. Je to pokrytecké, říká režisérka filmu Její tělo

Čím vás zaujal osud Andrey Absolonové?

Císařovská: Já si myslím, že je to příběh až neuvěřitelný. Příběh hollywoodského filmu. Co může být víc než být vrcholová sportovkyně, stát se pornoherečkou a umřít ve 27 letech na rakovinu. To, že jde o fascinující příběh, jsem věděla hned od začátku. Spíše šlo o to, jakou cestou ho odvyprávět.

Jak jste se vy dvě našly? Věřím, že bez Natálie Germani by autentičnost vyprávění byla poloviční.

Císařovská: Hlavní představitelku jsme hledali velmi dlouho. Pak jsme ale narazili na Natálii Germani a požádali jsme ji, aby nám poslala self tape. Musím říct, že hned od začátku jsem věděla, že je to ona.

Čtěte také

iROZHLAS

Sportovkyně pornohvězdou. ‚Zajímal mě přístup k tělesnosti, chladný a funkční,‘ říká autorka Jejího těla

Jak jste se sama v sobě rozhodla Andreu Absolonovou pojmout? Jako tvrdou, ambiciózní ženu, která šla pevně za svým?

Germani: V zásadě asi ano, protože to je věc, kterou Andrea obsahuje a za co ji obdivujeme. Byla to žena činu, která si šla za svým snem, ať byl jakýkoli, a prostě udělala všecko, aby byla úspěšná.

Musela jste dlouho zvažovat, jestli roli přijmete? Přece jenom je tam ta druhá část života.

Germani: Člověk se s tím musí nějak sžít a představit si situaci, že s filmem bude spojený už na věky věků. Strašně důležitý pro mě byl rozhovor s Naty, kdy jsme si povídaly, kam to celé budeme směřovat, jak to bude vypadat, co tím vlastně chceme říct a jakou funkci budou mít ve filmu jednotlivé prvky. Tyto otázky jsme si zodpověděly už po kamerových zkouškách.

Jak jste spokojeny s přijetím filmu Její tělo premiérovým publikem?

Císařovská: Z premiéry jsem nadšená. Musím říct, že už jsem byla nadšená i z přijetí v Tallinnu, kde jsme si vyzkoušeli, že náš film funguje i na cizí publikum. Možná je to ještě o to lepší, že vlastně vůbec neví, na co jdou. Zároveň vnímám i kritiky, které vycházejí. Za naším pojetím si ale stojím.

Pro někoho bude Andrea odpsychologizolovaná, ale pro nás to byla volba. Dialogů tam má minimum, protože od začátku má působit až jako stroj. Od samého počátku byl náš záměr, že to nemá být typicky sympatická hrdinka, ale že nás má fascinovat vnitřní silou a motorem, a my se můžeme jenom dohadovat, kde se v ní ta síla bere a jestli je opravdu šťastná, nebo jestli to jenom říká nebo jestli si tak hluboce myslí. A mě na tom vlastně tato ambivalence baví. Pociťuji ale, jak čtu kritiky, že spousta lidí asi chce mít příběh mnohem více nalajnovaný a od filmařů asi chtějí mnohem více slyšet, co si mají myslet. Já mám v tomto mnohem radši svobodu.

Jak moc fyzicky jste se musela připravovat na roli Andrey?

Germani: Hodně. Byla to až hollywoodská příprava. Měli jsme na to téměř tři čtvrtě roku, věděli jsme, do čeho jdeme, že jde o roli profesionální sportovkyně, takže jsem k tomu přistoupila velmi zodpovědně. Trénovala jsem pětkrát šestkrát do týdne. Měli jsme i sportovní soustředění, kde jsme se s Luckou Absolonovou Andělovou, sestrou Andrey,  věnovaly technikám skoku, samotným choreografiím, které byly velmi specifické, a prvkům, které obsahuje samotné skákání.

Jak zareagovala rodina Absolonových, když jste je oslovili, že byste o Andree chtěli natočit film?

Císařovská: My jsme zprvu jeli do Pardubic za Lucií Absolonovou, protože sesterství byl pro nás úhlavní vztah filmu. Byla to tedy logická volba. Přijala nás velmi hezky a vlastně i uvítala, že už na toto téma vzniká několik scénářů. Několik filmařů chtělo ztvárnit jejich příběh, ale náš se jí zdál nejmilejší v tom, že je empatický a že nedělá ze života atrakci. Že prostě nejsme hyeny, které se snaží jejich rodinné neštěstí vytěžit. Tím pádem se Lucka stala součástí filmu a pomáhala trénovat herečky. Rodiče viděli film až hotový. Velký respekt mám k mamince, že film neodmítla, přestože vůbec nechtěla mluvit s novináři a chtěla zůstat v pozadí. Určitě je pro ni oživení příběhu jejích dcer velmi těžké.

Čtěte také

Bude to určitě velmi sledované, odhaduje herečka Mauréry. Hraje ve filmu o Andree Absolonové

A co říkalo nejbližší okolí Natálie Germani, že bude hrát ve filmu pornoherečku?

Germani: V zásadě nic. Celé jsem to od začátku konzultovala se svým manželem. Všechny moje potenciální strachy, co všechno se tím může otevřít. Nakonec jsme se ale shodli na tom, že jde o film, který není primárně nějakou atrakcí, ale zaobírá se příběhem, jehož součástí je pornoprůmysl. Věděli jsme, že je to hluboký skutečný příběh, a že je tam velká herecká práce, velká plocha co odehrát, a že je to obrovská příležitost.

Jak jste si stanovili hranice, co a jak ukázat, aby to nebylo lascivní?

Já si myslím, že co je lascivní, je velmi subjektivní. Pro mě to není lascivní, protože to je kamerováno podobně jako sport. V porno scénách jsme nehledali erotičnost, bylo to záběrované velmi funkčně a vyjasňovali jsme si to tak, že jsme o tom hodně mluvili a rozkreslovali jsme si jednotlivé záběry. Žádné překvapení na place tedy nebylo, byly tam i dubléři. Za mě to tedy lascivní není, spíš je tam mechaničnost toho pohybu, což pro někoho může být moc, pro jiného ale zase málo.

Co společného mají svět vrcholového sportu a pornoprůmyslu?

Snažili jsme se hledat paralely. Ty dva světy pojí vlastně to, že tělo je nástroj výkonu, musí jít za hranici maxima, musí vždycky, je v tom spousta peněz, je to byznys. Ženské tělo je v lecčems zneužívané, někdy až nezdravě. Samozřejmě jsem si vědoma toho, že to je provokativní, protože v naší společnosti je vrcholový sport Olymp, sportovci jsou hrdinové, zatímco pornoherci jsou morální dno. Lidé tvrdí, že se na porno nedívají, i když existují čísla, že je to velmi sledované médium. Je v tom i velké pokrytectví. Chtěli jsme to takto otevřeně říct, aby třeba na to vznikly nějaké debaty, jestli vrcholový sport a ženské tělo je až tak čistý svět bez chyb.

Proč se dokumentaristka Natálie Císařovská rozhodla pro formát celovečerního hraného filmu? Co společného mají svět vrcholového sportu a pornoprůmyslu? Poslechněte si celý rozhovor.