V muzeu slavného „píšícího veterináře“ Jamese Herriota máte pocit, že se každou chvíli vrátí

11. červenec 2017

Voltaire, Karolína Světlá, Mark Twain. To všechno jsou jen literární pseudonymy. Ostatně ani britský spisovatel, který se tolik proslavil, se ve skutečnosti nejmenoval James Herriot. Prozradíme vám nejen autorovu identitu, ale zavedeme vás také do jeho muzea v městečku Thirsk v severním Yorkshiru.

Taky milujete knihy Jamese Herriota o zvířecích miláčcích a jejich dost neobvyklých majitelích? Pak možná tušíte, že Herriot je pouze literární pseudonym. Píšící veterinář si ho vybral podle skotského fotbalového brankáře.

S dětmi Jamese Herriota neboli Jamese Alfreda Wighta, jak se spisovatel ve skutečnosti jmenoval, Rosie a Jimem, vstupujeme do domku, kde rodina bydlela a kde měl v přízemí veterinární praxi. Vše je tak autentické, že to vypadá, jako by se slavný píšící veterinář měl každým okamžikem vrátit.

Musíme si uvědomit, že práce veterináře doznala obrovských změn. Veterinář tehdy skoro vůbec neošetřoval psy a kočky. Tím pádem rodina nepotřebovala ani čekárnu, operační sál nebo rentgen.

„Neměli jsme tady ani psí boudy, ani konzultační místnost. To je vlastně hlavní důvod, proč jsme tady jako rodina mohli žít! Používal se jen tady ten přijímací pokoj, vzadu byl sklad, ale jinak se veškerá práce dělala na farmách,“ vysvětuje syn spisovatele Jim.

Všechno je tak autentické. Vypadá to, jako by se slavný píšící veterinář měl každým okamžikem vrátit

V muzeu v městečku Thirsk se mimo jiné dozvíte skutečnou identitu Herriotových literárních postav. Zjistíte, jak ve skutečnosti vypadali Siegfried a Tristan, nebo kdo byla paní Pumphreyová.

Podle Rosie měl její otec velký strach z toho, že se v knížce někdo pozná a smrtelně urazí. Jenže jeho schopnost vykreslit jednotlivé postavy byla tak skvělá, že se prý v Yorkshiru okamžitě vědělo, kdo je kdo.

Podle Jima byl jediný člověk, který si kdy stěžoval, jistý pan Smedley z Coxswoldu. „Byl to stařík, který chodil o holi. Jednou mému otci vyhuboval, jak to, že není v žádné jeho knížce, že se chce někde objevit. Takže stížnost ano, ale přesně opačná,“ vysvětluje Jim.

James Alfred Wight měl dlouholetý sen, že napíše knihu. Uskutečnil ho ale po několika nezdařených pokusech až na naléhání manželky v 60. letech. Tehdy ovšem veterináři a zástupci dalších profesí nesměli v Británii své služby spojovat s jakoukoli reklamou. A tak milovník Skotska pan Wight musel hledat pseudonym.

Podle Rosie pomohla náhoda. „Když tak nad tím přemýšlel, dávali zrovna na BBC fotbalový pořad Match of the Day. Hrál Manchester United proti Birmingham City. A za Birmingham chytal skotský brankář, který se jmenoval Jim Herriot.“

Právě tady slavný veterinář a spisovatel James Herriot vysedával

Herriot bylo pěkné, skotsky znějící jméno. Mnohem později se oba Herrioti potkali i ve skutečnosti. V muzeu najdete i fotografii jak slavný veterinář posílá hlavičku na brankáře Jima Herriota.

Veterinář s literárním supertalentem se v části severního Yorkshiru stal vděčným turistickým lákadlem, ba takřka modlou. A tak mě ani moc nezaskočilo, když jsem v penzionu, kde jsem nocoval, nenašel v šuplíku tradiční bibli, nýbrž sbírku knih Jamese Herriota.

autoři: Jiří Hošek , jaw
Spustit audio