V kavárně mi nedali kafe s sebou. Kam prý spěchám? Vzala jsem to jako výzvu zpomalit, usmívá se Michaela Badinková
„Poslední dobou jsem posedlá odpočinkem. Snažím se nespěchat a užívat si jednotlivé okamžiky,“ prozradila herečka Michaela Badinková, známá z filmu Jak básníci neztrácejí naději. V Blízkých setkáních z Radiocafé Vinohradská 12 popsala, jaká byla její cesta ze slovenských Malacek na pražskou DAMU, v jakém jazyce nejraději nadává a co pro ni znamená angažmá v nekonečném seriálu Ulice.
V sérii o básnících ztvárnila Michaela Badinková postavu Aničky Posedlé. Posedlost ale do svého soukromého života nepouští – leda v dobrém slova smyslu. „Nedávno jsem šla Prahou a zašla do jedné kavárny. Když jsem si ale chtěla vzít kafe s sebou, pan kavárník se mě zeptal, jestli spěchám na Olšany. Přimělo mě to zamyslet se, jestli v životě opravdu moc nespěchám,“ popisuje herečka své rozhodnutí zpomalit a víc se soustředit na přítomný okamžik.
V Praze žije už přes dvacet let. „Přivedla mě sem Pomáda. Po třech letech jsem ale zjistila, že mě muzikál úplně nenaplňuje, a rozhodla jsem se zkusit DAMU. Sice jsem už byla stará, ale vzali mě,“ vzpomíná s úsměvem.
K herectví ji, jak prozrazuje, zlákal prsten princezny Arabely. „Bylo to už ve školce. Všechny holčičky tehdy zpívaly písničku Darinky Rolincové a pak jsme viděly i divadelní představení. Strašně moc jsem toužila mít taky takový kouzelný prsten a taky tak hrát...“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
