Úžasné životy: onkolog Josef Koutecký podle Daniela Stacha

Josef Koutecký byl český lékař a chirurg, který se v Československu zasloužil o vznik kliniky dětské onkologie. „Založil dětskou onkologii v době, kdy mu říkali, že ty děti stejně umřou. Dokázal to navzdory režimu, řadě problémů, dokázal to mimo jiné díky podpoře své rodiny, víře a koníčkům, které ho držely.“

Po válce dostal první mikroskop

Josef Koutecký se narodil do chudé rodiny. Od svého tatínka dostal po válce, kdy nebylo dostupné zboží, jako zázrakem mikroskop. Poprvé s ním pitval žábu. „Už na gymnáziu věděl, že chce být lékařem. Vůbec ho nenapadlo, že by byl něčím jiným. Dostal se na medicínu a velmi rychle se zapracoval. Byl extrémně pracovitý, už jako student sloužil noční a víkendové služby,“ vyzdvihuje obrovské odhodlání Josefa Kouteckého zachraňovat životy Daniel Stach.

Josef Koutecký začal jako první lékař v Československu uplatňovat pro léčbu malých pacientů chemoterapii. Za svou lékařskou kariéru změnil statistiku úspěšné léčby dětských onkologických pacientů z původních tří procent na současných osmdesát tři procent přežívajících. Daniel Stach popisuje nelehké začátky: „Neměli nic, neměli léky, lůžka, přístroje, po oddělení běhali švábi. Na postelích ležely třeba dvě nebo tři děti. Bylo to extrémně těžké, ale on se nevzdal.“

I jednotlivec dokáže změnit svět

„První setkání pro mě bylo fascinující. Jeho byt byl muzeem. Byl tam nejen klavír, na který krásně hrál, ale taky sochy, obrazy,“ popisuje Daniel Stach vřelý vztah profesora Kouteckého k vážné hudbě a k umění, ve kterých nacházel útočiště při svém náročném zaměstnání. „Nikdy nespolupracoval s psychologem. Říkal, že si hranici dokázal najít sám.“

Josef Koutecký měl také velkou oporu ve své manželce. „Říkal, že ženy jsou něčím, co je přechodem mezi člověkem a andělem. Že jsou daleko silnější než muži. Myslím, že měl pravdu. To je něco, co dává člověku jistotu do života,“ souhlasí Daniel Stach.

Josef Koutecký získal řadu ocenění, včetně medaile za zásluhy od prezidenta Václava Havla. Daniel Stach o něm mluví jako o zcela výjimečném a moudrém člověku: „Já si od něj beru neztracenou lidskost navzdory utrpení. Beru si od něj naději, která přetrvává i v okamžiku, kdy proti němu stál celý systém a zákeřné nemoci. Beru si od něj to, že i jednotlivec dokáže změnit svět.“