Úžasné životy: Mim Boris Hybner podle kamaráda Radima Vizváryho

28. červen 2020

Úžasné životy

Mim a klaun, to není povolání ani role, ale stav mysli. Takové bylo celoživotní motto mima, klauna, mluvícího herce a bluesmana Borise Hybnera.

„S Borisem jsem se poprvé setkal při přijímacích zkouškách na katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU,“ vzpomíná Radim Vizváry. „Už tam se ukázala Borisova hravá povaha.“

„Jako jediný z celé komise se mi snažil všemožně pomáhat, vytvářet mi komfortní prostředí, kde jsem ze sebe mohl dostat to nejlepší. I na mých doktorských státnících, v momentě kdy jsem byl pekelně nervózní, po mě Boris zpoza stolu házel zmuchlané papírky a dělal na mě opičky. On si prostě strašně rád hrál.“

Žák a učitel

Boris měl za sebou v životě spoustu vzletů a pádů. A právě díky svým životním zkušenostem byl schopen být svým studentům oporou. Pomohl jim uvědomit si, že i jejich vlastní traumata a neúspěchy mohou přetavit v umělecký tvar.

„Náš vztah se samozřejmě postupně proměnil. Začali jsme jako učitel a žák. Ale postupně se stal mým mentorem, jevištním partnerem, kamarádem a nakonec i pantomimickým tátou. Znaly se i naše rodiny. Často jsme se navštěvovali.“

Dívá se na nás

Některých věcí se Boris Hybner bohužel už nedožil. Především současného návratu pantomimy a pohybového divadla do Braníku. „Já ho podezírám, že v tom má prsty, že nás Boris pořád odněkud sleduje a pomáhá nám,“ uzavírá se smíchem Radim Vizváry.

autor: Marek Mojžíšek