Úžasné životy: Mim Boris Hybner podle kamaráda Radima Vizváryho
Mim a klaun. To není povolání ani role, ale stav mysli. Takové bylo motto mima, klauna, mluvícího herce a bluesmana Borise Hybnera. „Poprvé jsme se setkali u přijímaček na katedru nonverbálního divadla na pražské HAMU,“ vzpomíná v dokumentu Radim Vizváry. „Už tam se ukázala jeho hravá povaha.“ Hybner měl za sebou spoustu vzletů i pádů. A právě díky nim mohl být svým studentům oporou. Pomohl jim uvědomit si, že vlastní traumata a neúspěchy mohou přetavit v umělecký tvar.
„Jako jediný z celé komise se mi u přijímacích zkoušek snažil všemožně pomáhat. Vytvářel komfortní prostředí, kde jsem ze sebe mohl dostat to nejlepší. I na mých doktorských státnících, v momentě kdy jsem byl pekelně nervózní, po mě Boris zpoza stolu házel zmuchlané papírky a dělal na mě opičky. On si prostě strašně rád hrál.“
„Náš vztah se samozřejmě postupně proměnil. Začali jsme jako učitel a žák. Ale postupně se stal mým mentorem, jevištním partnerem, kamarádem a nakonec i pantomimickým tátou. Znaly se i naše rodiny. Často jsme se navštěvovali,“ svěřuje se Vizváry.
Některých věcí se Boris Hybner bohužel už nedožil. Především současného návratu pantomimy a pohybového divadla do Braníku. „Já ho podezírám, že v tom má prsty, že nás Boris pořád odněkud sleduje a pomáhá nám,“ uzavírá se smíchem Radim Vizváry.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
