Úžasné životy: herečka Jana Dítětová podle Ilony Svobodové

23. srpen 2020

Na hvězdu filmů Prstýnek nebo Karel a já zavzpomíná herečka, která se se starší kolegyní poprvé setkala během svých studií. Obě si hned padly do oka. Přestože se tradovalo, že Dítětová byla jinak velmi tvrdá a rázná žena. 

„První setkání s Janou Dítětovou proběhlo v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, kam jsem nastoupila už během školy. Hned mě přijala krásně a vlídně. Až mě to překvapilo. Protože jsem měla se staršími kolegyněmi jiné zkušenosti,“ vzpomíná herečka Ilona Svobodová.

„Krásně se o mě starala. Mohl to být rok 1982, protože jsem v maturitním ročníku točila Hadí jed, kde mi pan Vinklář hrál tatínka a na to konto mě představil a přivedl na konkurz právě do Realistického divadla.“

Jako skála

Ilona Svobodová

Svobodová připouští, že tehdy měla velké štěstí. Protože právě Dítětová jí umožnila, aby z nich byly přítelkyně. Nebýt toho, zřejmě by v tamním ansámblu prožívala těžké chvilky. „Byla hodně drsná, takže bych nechtěla být její nepřítel. Se mnou nastoupila jiná kolegyně a chovala se velmi tvrdě.“

„Měla jsem štěstí, že jsem jí padla do noty. Zároveň když bylo něco špatně, tak se dokázala ozvat. A byla tak pevná a tvrdá, že někteří i plakali. Ale ji znám i ze šatny, kam jsme si chodily povídat. A byl to tak láskyplný člověk, že na ni velmi ráda vzpomínám,“ dodává Svobodová.

Vzdala se i peněz

Dítětová dokázala podat pomocnou ruku i ve chvílích, kdy se rozhodovalo o honoráři. Kvůli Svobodové tehdy udělala spolu s kolegyni Jiřinou Štěpničkovou výrazné přátelské gesto.

„Když jsem přišla do divadla, nabídli mi různé role, ale řekli mi, že na mě nemají moc peněz. A tak jsem měla jen poloviční úvazek. Nebyly peníze. Ale Jana Dítětová a paní Štěpničková mi daly kus svého směrného čísla, tedy kus svých peněz, a odešly do hlubšího důchodu, a tu část využil pan ředitel Buchvaldek na můj plat.“

„Jsem Janě vděčná, že mi kromě místa a skříňky v šatně dala i kus svého směrného čísla,“ vzpomíná dál Svobodová.

Její blízcí

J.Vinklář-J. Dítětová-1964

Osobní život Jany Dítětové byl velmi komplikovaný. Štěstí v lásce našla vždy jen na chvíli. Druhým manželem Jany Dítětové byl Josef Vinklář, s nímž vychovávala syna Jakuba. „Tam byla taková směs tvrdosti a lítosti. Cítila jsem, že i když s Pepou hrajou v jednom divadle, a syn Jakub sedí v šatně, že jí je líto, že už nejsou jedna rodina.“

„Ona se pak zašila někam do koutku, v sobě si to vyřešila, nadechla a jelo se dál. V divadle pořád seděla, byla sama. Bezmezně milovala syna, neměla nikoho bližšího. Kolikrát mi bylo líto, že jsem ji v klubu našla, i když nehrála. Prostě tam jen tak seděla. Co by dělala doma u televize, že? Nikdo ji tam nečekal.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...