Úžasné životy: Antonín Jedlička podle herce Michala Jagelky
Člověk s nezničitelnými hlasivkami bavil desítky let děti v Československu. Byl trochu ješitný, ale některým z nich pomohl k profesionální kariéře. Jako Michalu Jagelkovi.
Vzpomínka na Antonína Jedličku, kterému děti neřekly jinak než strejčku, zavedla Michala Jagelku na pražské Výstaviště. „Tady v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, jak je ten plácek, tady stálo studio Fontána, kam jsem jako desetiletý chlapec přišel a udělal konkurz,“ našel herec s jistotou místo, kde startovala jeho profesní kariéra.
V době, kdy do Jedličkova dětského souboru Michal nastoupil, byl strýček energický až cholerický pětašedesátník, který si potrpěl na luxus, mercedesy nebo domácí video. Přesto stále dokázal bavit děti a těm vyvoleným předat i základy kumštu a profesionality. „Bral nás i do televize nebo rozhlasu, to byla pro desetiletého kluka úžasná zkušenost,“ vzpomíná Michal Jagelka.
Antonín Jedlička pocházel z velmi prostých poměrů, byl nejstarším ze šesti dětí. Už jako chlapec se stal hereckou hvězdou a místem jeho vzdělávání byl rozhlas. Po nevýrazných divadelních zkušenostech se začal věnovat vlastní tvorbě a hrál výhradně pro děti. „Divadlo Strýčka Jedličky předběhlo svou dobu. V osmačtyřicátém roce byl vlastně soukromý podnikatel, který objížděl s pár kulisami, loutkami a dvěma pomocníky celé Československo,“ přiznává Michal fascinaci svým dětským idolem.
Jedlička děti bavil nejen jako vtipný vypravěč a výborný imitátor. Jeho hlasivky, schopné vyrobit ohromnou škálu zvuků, hlasů zvířat a ruchů, jej živily a proslavily. „Měl jsem v ruce gramofonovou desku, kterou nahrál pro amatérská loutková divadla, kde vytvořil celou vesnici. Nakokrhal, prasátka nachrochtal, kravičky nabučel. Ale dost ho štvalo, že v dabingu nedostával lidské role,“ připomíná Michal úskalí strýčkovy povahy, kterým byla ješitnost.
Přestože jeho umění někteří herečtí kolegové brali s rezervou, což Antonína Jedličku zlobilo, podařilo se mu získat titul zasloužilého umělce, podle vyprávění Michala Jagelky za vynaložení značného úsilí v nadbíhání příslušným papalášům.
„Myslím si ale, že s komunistickým režimem si moc nezadal. Nebyl ve straně a spíše proplouval. Jezdil na západ a přinesl režimu peníze, ale nikdy jsem neslyšel, že by někomu ublížil,“ říká někdejší člen Jedličkova dětského souboru a odmítá řeči o tom, že by strýček byl k dětem hrubý. „ Byl sám infantilní a hravý, děti měl rád. Byl také přísný, ale naučil nás profesionalitě, pozdravit, chodit včas,“ hájí strýčka jeho žák, který od něj pokračoval na konzervatoř a nastartoval vlastní hereckou kariéru.
Související
-
Úžasné životy: Jiří Sovák podle Karla Vágnera
Od smrti legendárního herce uplynulo začátkem září 20 let. Při té příležitosti na něj zavzpomíná muzikant a producent Karel Vágner, kterého se Sovákem pojilo přátelství.
-
Úžasné životy: herec Miroslav Moravec podle Olgy Walló
Psycholožka, překladatelka a spisovatelka Olga Walló je známa spíš jako režisérka dabingu. Pro své vzpomínání si vybrala spolupracovníka a kamaráda Miroslava Moravce.
-
Úžasné životy: Jaroslava Adamová podle Jan Čenského
Snad každý má herečku spojenou s výraznou rolí. Ať už v divadle, televizi, rozhlasové hře nebo některém z mála filmů, ve kterých se přes nesporné mistrovstí objevila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.