Ultimátum do vztahu nepatří. Má smysl jen tehdy, když chrání vaše vlastní hranice, říká psycholožka

Každý partnerský vztah občas prověří neshody. Samy o sobě ale nejsou problémem. Podle psycholožky a sexuoložky Laury Janáčkové záleží hlavně na tom, jestli partneři dokážou spor uzavřít – najít kompromis nebo přijmout, že se v některých věcech prostě neshodnou. Ultimátum by podle ní mělo přijít na řadu až ve chvíli, kdy všechny ostatní možnosti selhaly.

„Není důležité, jak často se hádáme, ale jak hádky zvládáme. I bouřlivé vztahy mohou být šťastné, pokud partneři umí spor řešit. Problém nastává, když se konflikt změní jen v emotivní výlev bez řešení,“ říká.

Ultimátum? Jen když chrání hranice

Když dohoda ani kompromis nejsou možné, přichází u některých párů na řadu ultimátum. Podle Janáčkové by ale mělo být až krajním řešením. Navíc je důležité rozlišovat, o jaký typ ultimáta jde.

Čtěte také

Neumíte říkat ne? Zbavte se syndromu hodného dítěte a začněte vnímat svoje potřeby

Za přijatelné považuje psycholožka pouze takové, kterým člověk chrání své vlastní hranice. „Už nemám jinou možnost a mluvím o sobě, o svých potřebách, hodnotách a hranicích, za které už nejdu.“

Jiná situace nastává, když ultimátum slouží jako prostředek k ovládání partnera. „Když druhému řeknu: Buď uděláš tohle, nebo tamto, nepovede to ke kladnému výsledku. Spíš to povede k boji, naštvání a prohloubení konfliktu.“

Základem vztahu je úcta a respekt

Vymezit si vlastní hranice je podle Laury Janáčkové jednou z nejdůležitějších dovedností v partnerském životě. „Když člověk překračuje hranice, je to otázka úcty a sebeúcty. Základem zdravého a spokojeného vztahu je vždycky úcta a respekt,“ dodává.