Tvůrce esperanta Ludvík Lazar Zamenhof: Slovo je silnější než zbraň
Kterým jazykem se mluví všude a zároveň nikde? Vydejte se stopách nejznámějšího umělého jazyka a jeho autora Ludvíka Lazara Zamenhofa, který celý život doufal, že pomůže vytvořit svět bez hádek, rozbrojů a válek. Na svět přišel 15. prosince 1859 ve městě Bělostok, které nyní leží na severovýchodě Polska, ale tehdy náleželo k carskému Rusku. V oblasti žil velký počet nejen Poláků, ale také Rusů a Bělorusů. Ludvíkova rodina měla navíc silné židovské kořeny.
Ludvík Lazar Zamenhof byl přesvědčen, že kdyby existoval univerzální a jednoduchý jazyk, lidé z různých koutů světa by mohli mnohem lépe komunikovat. Jinými slovy věřil, že slovo je silnější než zbraň. A jeho pohnutkám se nelze vůbec divit. Vyrůstal totiž v části Evropy, kde byly národnostní rozbroje na denním pořádku.
Pocházel z jedenácti sourozenců, z nichž dva se ani nedožili dospělosti. Zamenhofovi byli velmi chudí, až v roce 1873 se přestěhovali do Varšavy, kde otec získal lépe placené učitelské místo.
Ovládal deset jazyků
Ludvík studoval na gymnáziu a patřil mezi nejnadanější žáky. Brzy ovládal nejméně deset jazyků a už na konci školy měl hotový svůj umělý jazyk. Gramatika se vešla na několik málo stran, kompletní byla i slovní zásoba. Jenže dospělí se jeho výtvoru jen smáli a otec jej posléze poslal do Moskvy studovat medicínu. Veškeré podklady k jeho mezinárodnímu jazyku mezitím spálil.
Ludvík se ale nevzdal a vytvořil druhou, ještě lepší verzi. Jenže na vydání učebnice neměl peníze. Prostředky mu poskytl až nastávající tchán, který měl firmu na výrobu mýdel.
Chtěl, aby se esperanto stalo živým jazykem
Esperanto bylo nejen krásné, ale také jednoduché, takže se brzy dočkalo velké obliby. Pomohl i fakt, že se Ludvík zřekl autorských práv. Prohlásil, že nechce být považován za tvůrce esperanta, ale pouze iniciátora. Chtěl, aby si ho uživatelé sami dotvořili, aby se stalo skutečně živým jazykem. Přesto jej po zbytek života opravoval a vylepšoval.
Protože byl nenapravitelný snílek a lidumil, příliš peněz neměl ani z praxe očního lékaře. Účtoval si velmi nízké poplatky, chudé dokonce ošetřoval zdarma. S manželkou a třemi dětmi tak většinu života strávil v nepříliš dobrých podmínkách. Velmi špatně nesl vypuknutí první světové války, což bral jako velké selhání esperanta. Konce bojů se už nedočkal. Zemřel 14. dubna 1917 ve věku 57 let.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
