"Tři ženy ve vědě" tvrdí, že "jsou úplně normální ..." :-)
Biologie, matematika, fyzika a chemie. Čtyři předměty, se kterými si studenti příliš "netykají". Jsou to zároveň obory, které bychom mohli označit za ryze mužské. Že v nich ale mohou vynikat i zástupkyně něžného pohlaví, o tom nás v Hostu do domu přesvědčily vědkyně Marie KALBÁČOVÁ, Gabriela HOLUBOVÁ a Jana HUMPOLÍČKOVÁ. Přestože se každá z dam pohybuje v jinak zaměřených vědeckých kruzích, můžeme je poslední dobou často vídat spolu. Všechny tři byly totiž oceněny prestižním „Stipendiem L'Oréal Pro ženy ve vědě“...
„Dřív jsme se neznaly, teď by se ale dalo říct, že jsme se díky ceně spřátelily,“ tvrdí vědkyně, které měly na obhájení své práce 7 minut a hovořit přitom musely v angličtině. Slova Marie Kalbáčové: „Má to smysl, určitě to budu dělat dál, ...“ ovšem potvrzují, že vědkyně stále věří ve význam své práce.
Tatáž dáma také mluvila o typické představě vědce: „Nejdřív se lidé zarazí, polknou a pak se bojí vypustit cokoliv z úst, aby se neshodili“. A dodává: „po prvních pár větách je to ale většinou přejde a zjistí, že jsem úplně normální člověk a jsem schopná se s nimi bavit i na téma opékání buřtů, pivo či nějaké jiné...“.
Jana Humpolíčková si zase vzpomněla na příhodu, která vystihuje typickou mylnou představu o chemikovi: „Nedávno jsem dostala otázku jak vyčistit lepidlo z podlahy a když jsem chemik, tak to prostě musím vědět... samozřejmě jsem si neporadila a lepidlo tam pořád je...“.
Marie Kalbáčová potřebuje ke své práci hlavně počítač, telefon, mikroskop, ale i „jídlo“ pro buňky v ceně dvou lahví whisky. Její studenti zase používají tzv. laminární box. Dozvěděli jsme se nejen to, co se v tomto potřebném přístroji děje. A jak vypadá ideální vědecký oděv? I to nám autorka práce s názvem "Interakce buněk s nano-materiály - Nové perspektivy pro implantologii a bioelektroniku" prozradila.
„Matematika je v podstatě laciná věda,“ říká Gabriela Holubová, která v zaměstnání používá zejména tužku, papír a odbornou literaturu. Profesorka plzeňské univerzity, často umazaná od bílé křídy, o ocenění „Stipendium L'Oréal Pro ženy ve vědě“ říká: „V mém případě je to určitě především prestižní záležitost, zvlášť v téhle době, kdy není se Západočeskou univerzitou spojena zrovna příznivá reklama ... tak jsme strašně rádi, že jsou lidé, kteří jsou schopni a ochotni ocenit naši práci a říct, že se v Plzni dělá také něco kvalitního...“.
Složité názvy, výpočty a vzorečky jsou prospěšné pro všechny lidi, což potvrzují slova Jany Humpolíčkové. Hlavní součástí laboratoře, ve které vědkyně pracuje, je několik mikroskopů a jejich součástí: „... z nich mikroskop částečně i stavíme, takže jsem taková laboratoř, kde se v zásadě mikroskopie i vyvíjí...“.
Neopomněli jsme zmínit, jak vnímají úspěšné vědkyně mužští kolegové a moderátorka Zuzana Burešová se zeptala i na neprofesní součásti jejich života, zejm. na to, jak se jim podařilo skloubit role badatelek a vytížených matek.
Došlo i na „naddimenzované“ zahraniční laboratoře, obraz české vědy v zahraničí .... Více si poslechněte sami.
Nestihli jste pondělní (7.6.2010) vysílání Hosta do domu? Přečtěte a poslechněte si!
Jiří Ornest: "Ladislav Smoljak je nenahraditelný"
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
