Tradice ve stínu betonu. Etiopské kulturní centrum v Addis Abebě bojuje o svoji záchranu jako David s Goliášem
Bouřlivý rozvoj mívá i svou odvrácenou stránku. Nové infrastruktuře, silnicím i moderním budovám musí ustoupit to, co na jejich místě bylo dřív. Své o tom vědí obyvatelé čtvrti Kazanchis v etiopském hlavním městě Addis Abebě. Přízemní stavby s hliněnými stěnami a střechami z vlnitého plechu tam mizí před výškovými kancelářskými budovami a novými hotely. Kulturní centrum Fendika betonu odolává. Alespoň zatím…
„Fendika je oceňovaná jako místo s originálním původním uměním,“ popisuje kulturní centrum jeho majitel Melaku Belay. A zatímco se bavíme, rozhovor ruší bušení a lomoz staveniště, které je jen pár metrů vedle. Dvě rozestavěné asi šestipatrové budovy stojí přímo za zdí otevřeného dvora Fendiky a třetí se dokončuje jen o pár metrů dál.
„Fendika je budovaná s láskou a byl bych rád, kdyby se to dalo říct o celém městě. Když se staví pro peníze, tak to dopadá jako všechny tyhle tupé budovy tady kolem,“ ukazuje Melaku Belay na to, co se sklání nad jeho oázou místní kultury uprostřed rostoucí metropole.
Víc než jen kulturní centrum
Fendika se nachází jakoby na rozhraní dvou světů. Na jedné straně ulice stojí přízemní chatrče staré čtvrti Kazanchis, na druhé je už jen Fendika posledním zbytkem starého světa.
Vznikla jako centrum starých amharských bardů a tanečníků. Dnes odtud po večerech kromě tradiční hudby zní jazz, reggae, průběžně se tu konají výtvarné výstavy, umělecké workshopy pro ženy a děti, funguje tu knihovna.
Čtěte také
Když jsem Fendiku cestou na koncert nazval hudebním klubem, i místní taxikáři mě rychle opravili, že to je mnohem víc. Přesto o ni Melaku Belay už přišel – město Addis Abeba vydalo rozhodnutí o demolici. Proč?
Záchranný plán
„Ve jménu rozvoje. Prodávají pro investory. Ale když jsem oznámil, že se nechci vzdát, tak se lidi ozvali: ‚Nesahejte na Fendiku!‘ Nezůstal jsem v tom sám. Diplomati, umělci – místní i zahraniční… Vzniklo z toho takové malé hnutí,“ popisuje Melaka. Nakonec uspělo a z radnice mu zavolali.
„Vysvětlil jsem jim to: ‚Kde je spravedlnost a moje práva? Proč jste mi to bez diskuse vzali?‘ A druhá věc je to, co Fendika znamená pro celou zemi, pro umělecký sektor. Je to turisticky přitažlivé místo a na to vláda slyší. Tak mi pozemek nechali, nafotili to tu a sledují rozvoj plánované investice.“
To, že ne všechny nové budovy nutně vydělávají, naznačuje pohled do okolí.
A potvrzuje to i hydrogeolog Jiří Šíma, který v Etiopii působí 40 let a čtvrť Kazanchis dobře zná: „Addis Abeba je plná novostaveb. Ne všechny jsou hotové. Spousta jich je ve formě skeletu, který není dohotoven. A dole v prvním a druhém patře je banka, která na tu stavbu půjčila.“
Další výzva
Aby Melaku Belay získal Fendiku zpátky, musel představit vlastní plán rozvoje. V něm navrhl zachovat Fendiku nedotčenou a postavit vedle ní rezidenční stavbu s nahrávacím studiem a uměleckou galerií v přízemí.
„Pořád k tomu sháním investora a to je další výzva na trochu jiné úrovni. Místo jako takové je ale zachráněné,“ věří.
Na místě kulturního centra měl podle původních plánů radnice vyrůst pětihvězdičkový hotel. „Řekli mi to tak, že chtějí zemi rozvíjet, a buď se přidám, nebo ne,“ popisuje Melaku Belay.
„Odpověděl jsem jim, že zemi rozvíjet chci, ale taky zachránit Fendiku. Protože vím, že má větší hodnotu než nějaká budova. Má kulturní hodnotu, chodí sem turisti a ti sem nepojedou, aby si vyfotili hotelový pokoj. Jsem vážně vděčný, že na to přistoupili.“
Související
-
Osada etiopského kmene Konso připomíná kamennou šmoulí vesničku. Najdete ji i na seznamu UNESCO
Lidé kmene Konso žijící v horách jižní Etiopie jsou hlavně tkalci a zemědělci. Kvůli výbojným sousedům ale žijí v opevněných osadách. Jednu z nich navštívil Vladimír Kroc.
-
Etiopští židé se považují za ztracený dvanáctý kmen Izraele. Víru i tradice si udrželi po staletí
Židovská komunita v Etiopii po staletí žila v izolaci od většiny ostatních židů ve Středomoří a na Blízkém východě. Jak židé na severovýchodě Afriky žijí dnes?
-
Za jednu ženu 38 krav a jeden kalašnikov. Cenu mursijských žen zvyšuje talíř ve rtu a skarifikace
Jeden z nejnepřístupnějších divokých afrických kmenů jsou Mursiové, kteří žijí v národním parku Mago na jihu Etiopie. Donedávna byly jejich vesnice pro turisty tabu.
