„Dík Jiráskovu Temnu a jiným dílům se udržuje legenda, že protireformace v českých zemích byl jeden řetěz čistého hrdinství, rezistence, vzpour a tajného modlení.“

Roku 1691 přišel v hlavním městě našeho království na svět chlapec, kterého pokřtili Antonín. Kdysi bylo toto jméno rovněž velmi populární.

Zasloužilý lovec duší. Takových jsme měli, v dějinách... zasloužilých lovců duší. Ten, který nás bude zajímat dnes, se jmenoval Antonín Koniáš.

„Když se otec Antonín Koniáš doslechl, že v jednom mlýně královéhradeckého kraje se ukrývají knihy jistého svým způsobem nešťastného zuřivce, bez prodlení se tam odebral.“

Narodil se 24. února roku 1684 v Sautensu, malé vísce nedaleko Oetzu ve středním Tyrolsku jako páté z devíti dětí kováře a sedláka Jakuba Brauna.

V nejtěžší situaci svého pohnutého života dal hrabě František Antonín Špork roku 1730. razit medaili, která na líci nese zobrazení dvouhlavé saně.

František Antonín Špork byl sice povýšen do hraběcího stavu, ale aristokratická špička nového šlechtice ostentativně ignorovala.

Sem, milí křesťané jděte, chci vám, div povědíti, co se stalo v Čechách hleďte, nyní chci vyjeviti, nachyl, kdo jen můžeš, uši, s divem poslechnout přísluší.

To je opravdu velmi působivá charakteristika: mdlé mrtvo. Takové hezké spojení.

Vagina gentium, pochva národů, Asie, obsahuje dvě veliká lidská plemeniště, Čínu a Indii, s pradávnými a vyspělými kulturami.