Tomáš Zima: Plagiarismus se v akademickém světě považuje za jeden z nejhorších zločinů
Ministryně Taťána Malá se na své tiskové konferenci obhajovala citační normou, která s jejím případem nesouvisí, a odvoláním na vedoucího a oponenta, kteří nemají šanci plagiát objevit. Pár hodin po konferenci rezignovala.
V pondělí 9. července 2018 odstoupila ministryně spravedlnosti Taťána Malá. Učinila tak po obvinění z plagiátorství, kterého se měla dopustit v obou svých absolventských pracích. Ve funkci byla 13 dní. „Plagiarismus se v akademickém světě považuje za jeden z nejhorších zločinů,“ vysvětluje rektor UK Tomáš Zima.
„Je běžné, že ve vědecké práci uvádíte věty nebo části z jiných prací. Je ale vaší povinností i ctí uvést autora. Tady v obou pracích, jak na Mendelově univerzitě, tak na Panevropské univerzitě, nebo spíš soukromé škole, která má takto honosné jméno, byly pasáže převzaty metodou COPY-PASTE a nebyly citovány. A to je špatně.“
Jak se odhaluje plagiát
Malá se na své tiskové konferenci obhajovala tím, že práce prošly jak u vedoucího, tak i u oponenta. „V ČR vzniká ročně možná i víc než 10 000 kvalifikačních prací. Vy sám nemáte šanci rozpoznat shodu. Vy poznáte, že někdo plagiuje vás nebo vaše kolegy, které jste četl. A právě na to jsou antiplagiátorské systémy,“ vysvětluje Zima.
„Tyto systémy se taky různým způsobem vyvíjejí a jejich kvalita je různá. Nevím, co používají na Slovensku. Systém, který používáme my, odhaluje shodu, ne plagiát. A teprve pak je třeba se podívat, jestli je to řádně odcitováno,“ popisuje rektor UK.
Co je ve skutečnosti citační norma
Malá se také odvolávala na změněnou citační normu. „Státní norma uvádí, jakým způsobem citovat. To znamená, že má být za autorem čárka, pak má být dvojtečka, za publikací středník... Je to technická norma. Jde o formalizaci citace. Ne o to, že máte citovat. To je věc stará po staletí.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.