Tomáš Baťa: Zámožnost všem. Saša Rašilov a Hanuš Bor v dokudramatu ze série Příběhy slavných o průmyslovém špiónovi a tvůrci obuvnického impéria

Když mu bylo šest, začal z kožených odřezků, co zbyly otci, vyrábět boty pro panenky. Jedny mu trvaly celý den. Za pár krejcarů je pak prodával na trhu. Ve 24 měl jednu z deseti největších obuvnických firem v Česku.

S bratrem Antonínem a sestrou Annou začal podnikat ještě za Rakouska (všichni tři na fotografii níže). Sám přiznal, že jim stoupl úspěch do hlavy. Ševcovská práce jim přestala vonět a málem zkrachovali. Antonín musel na vojnu a Tomáš pracoval přes den s dělníky v dílně.

Baťovky: místo kůže plátno

„Suroviny jsem nosil na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál. Dělníci pracovali, až bylo dílo hotovo. Pak vyspávali, a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu, i peníze na výplatu,“ popisoval později.

Čtěte také

Proč se říká „seká to jak Baťa cvičky“?

Tomáš Baťa to nevzdal. Snažil se najít způsob, jak práci zjednodušit a zlevnit. A tak začal vyrábět baťovky. Drahou kůži nahradil levným plátnem. Když s nimi v roce 1897 přišel, lidi mu málem utrhali ruce. Baťovky si mohli koupit i ti, kteří si koženou botu nemohli dovolit.

Průmyslová špionáž

Už v roce 1900 měl přes 100 zaměstnanců. Ale hlavně dovezl nejmodernější obuvnické stroje. Podnikatelský vzor viděl v Americe. Nechal se tam několik měsíců zaměstnat jako dělník ve výrobě. A to už byl v Česku nějaký pán.

Američtí dělníci dosahovali u některých strojů desetkrát lepších výsledků než naši. Ani Baťa jim nestačil. V největší obuvnické firmě na světě Endicott-Johnson Shoe Company ho zaujala péče o zaměstnance.

Zakázka na 50 tisíc vojenských bot

Za války všichni krachovali. A Baťa? Jakmile vyhlásili v roce 1914 mobilizaci, vyrazil do Vídně. Bylo mu jasné, že armáda bude potřebovat boty. Palce mu drželi i dělníci. Pracovníků z válečné výroby se totiž mobilizace netýkala. Získal tehdy zakázku na 50 000 vojenských bot. Horší to bylo po válce. Nedostal všechno zaplaceno a výroba mu klesla na 20 %.

Čtěte také

18. Český Ford aneb Fenomén Baťa

I z téhle krize se dostal. Dočasně snížil zaměstnancům mzdy o 40 %. Zároveň jim ale začal zajišťovat potraviny, oděvy a další potřebné věci za poloviční ceny. Díky tomu mohl zlevnit zboží o 50 %. Výroba se začala zvedat. Pásovou výrobu zavedl v roce 1927. Inspiroval se opět v Americe u Forda.

Baťova škola práce

V roce 1925 zavedl Baťovu školu práce. Měl pocit, že školy neumí připravit lidi pro moderní průmysl. Mladí si platili za vyučování, učebnice, ubytování i jídlo. A museli povinně spořit z toho, co si vydělali v továrně.

Učili se hlavně obchodní dovednosti a cizí jazyky. Baťův syn Tomáš měl za sebou nóbl školu v Lausanne, ale pak ho otec vzal do fabriky do učení. Jezdili spolu i na pobočky, které vznikaly po celém světě.

V baťovských domcích se bydlí dodnes

Baťa se zajímal se o výrobu obráběcích a obuvnických strojů, letecký průmysl, výrobu pneumatik, punčoch, gumových hraček a o pojišťovnictví. Obrat firmy dosahoval skoro dvou miliard.

Čtěte také

Barum: Český výrobce pneumatik těžící z dědictví krále obuvi, zámečníka a dvou bratrů, které uhranul kaučuk

Ze Zlína chtěl udělat město slunce, vody, zeleně a čistoty. Vystavěl domky, které navrhl architekt Jan Kotěra. Zasloužil se o nemocnici i připojení na železnici.

Jeho letadlo se zřítilo krátce po startu. 12. července 1932 Tomáš Baťa v 56 letech umírá.