Tisíciletý dub?

Za stromy se musí chodit dlouho a trpělivě. Protože sice mají své osudy, ale ty jsou zaznamenané málokdy - to jen když lidé psali něco o sobě a děj lidského osudu se shodou okolností spojil se stromem. Za stromy se musí chodit stále, vždyť zanikají a zase vyrůstají. Žijí a čekají.

Vydejme se do Stochova nedaleko Nového Strašecí, ke kostelu, u něhož nelze přehlédnout rostoucí strom. Je skutečně zvláštní. Jeho starý zdeformovaný kmen se v dolejší části, kde je nejmohutnější, najednou jakoby hrbem zužuje v jedinou větev a vytváří nebohatou korunu. Ostatní větve museli odříznout nebo se odlomily. Jejich zbytky jsou staženy lany, kmen zpevňují obruče. Text na tabulce prozradí víc: Tento dub byl zasazen r. 903 sv. Ludmilou při narození sv. Václava na hradě, který tu kdysi stával. Dub má 8,5 m v obvodu.

Svatováclavský dub ve Stochově

Je snad jedním z našich památných stromů, jehož věk skutečně odpovídá pověsti? Dřevo na odumřelé části kmenu je už úplně vysušené slunečními paprsky a větrem, vymyté deštěm a poznamenané chodbičkami i otvory po larvách roháčů a tesaříků. Je stará pověst v něčem pravdivá? Zasadili strom skutečně při Václavově narození? Známe starý zvyk, který uznávali i Slované - vysazovat při narození dítěte strom, který se pak stává jeho stromem životním. Narodil se však budoucí kníže tady? Nevíme. Víme my vůbec něco? Vždyť dochované písemné záznamy o tomto starém dubu, o jeho věkovitosti máme až z doby obrozenecké.