Teolog Adam Šindelář: Duka si šel za svým i za cenu rozruchu. Jeho osobnost byla plastická

Hodnotit Dominika Duku jako jednolitou osobnost je podle teologa Adama Šindeláře téměř nemožné. „Byl to člověk velmi složitý a plastický. Prošel si mnoha fázemi od mladého muže, který kvůli původu nemohl studovat, přes vězně komunistického režimu až po arcibiskupa a kardinála, jehož názory rozdělovaly společnost,“ říká Šindelář, který Duku osobně poznal jako svého učitele.

Vliv otce i kněží

Nejvýrazněji ho formovalo rodinné zázemí, zejména otec František Duka, voják z povolání a příslušník RAF, který byl po únoru 1948 komunistickým režimem degradován a uvězněn. „Mladý Jaroslav, jak tehdy znělo Dukovo občanské jméno, otce příliš nezažil, přesto byl pro něj velkým vzorem. Až takovým, že měl k armádě a její disciplíně hluboký respekt a sám usiloval o zřízení sboru vojenských kaplanů,“ připomíná Šindelář.

Čtěte také

„Maminka se s mým povoláním těžko srovnávala.“ Dominik Duka v nezvyklém bilančním rozhovoru na Dvojce

Dukova potřeba stát si za svým bez ohledu na okolnosti podle něj pramenila právě z tohoto rodinného vzoru. Výrazně ji ale posílila i osobní zkušenost s nesvobodou, kdy byl odsouzen a uvězněn za tajné působení v dominikánském řádu. „Patnáct let za to strávil na Borech, kde se seznámil s Václavem Havlem.“

Obnova církve po roce 1989

Bojovnost a zásadovost projevil Duka i po roce 1989 při obnově církevního života, přestože tehdy ještě nepatřil k biskupské hierarchii. „Obnovit řeholní život nebylo po pádu komunismu nic jednoduchého. Řády působily v ilegalitě, řeholní život nebylo možné vykonávat veřejně.“

„Po roce 1989 bylo potřeba obnovit kláštery i komunity, znovu si zvyknout na společný řeholní život a právě Duka v této náročné přeměně sehrál klíčovou organizační roli,“ říká Šindelář.

Duka diplomat a vyjednavač

Na arcibiskupský stolec povýšil Dominika Duku papež Benedikt XVI. v roce 2010. Post zastával dvanáct let a v lednu 2012 byl jmenován kardinálem. „Vatikán v něm zřejmě viděl zkušeného vyjednavače a diplomata. Přesné důvody jeho výběru samozřejmě neznáme. Významnou roli v tom ale určitě sehrály jeho organizační schopnosti a zkušenost s obnovou řeholního života.“

Duka byl známý tím, že uměl jednat se světskou mocí. I proto v něm mnozí viděli člověka, který dokáže dokončit to, co se nepodařilo kardinálu Vlkovi – dojednat majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi. „Ne všichni byli s výsledkem spokojeni, i tak to ale byl významný krok ke zlepšení dlouho neřešených vztahů.“

Rozporuplný odkaz

K některým tématům však Dominik Duka přistupoval necitlivě. Například když bagatelizoval sexuální násilí, které se dělo na Ukrajině. „Bohužel své chyby nedokázal nahlídnout a nedokázal se za ně omluvit. Jeho odkaz tak bude česká společnost ještě dlouho promýšlet,“ uzavírá Adam Šindelář.