„Tenkrát byl čas se scházet. Jinak mi nic z toho nechybí.“ Petra Janů vzpomíná na socialismus

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petra Janů

Sametová revoluce zastihla zpěvačku na turné po Evropě. Proč má pocit, že se po revoluci začali lidé odcizovat?

„My jsme byli od října 1989 do února 1990 na turné po Evropě. Vrátili jsme se do úplně jiný země,“ směje se Petra Janů. „My jsme to zpracovávali. Já už ani nevím, co to bylo za pocity. Protože jsme nebyli úplně uvnitř a nevěděli jsme, co se děje. Vrátili jsme se v podstatě ze západu na západ.“

Je něco, co jí z 80. let chybí? „Tenkrát byl čas se scházet. Tím, že se nikam nemohlo a všichni měli tak akorát stejně, jsme prostě měli víc času sami na sebe. Potkávali jsme se, povídalo se, pily se nekvalitní vína,“ vzpomíná nostalgicky. „Teďka se posílají esemesky a lidi se odcizujou. Takže to mi schází, jinak opravdu vůbec nic.“

I toaleťák byl nedostatkové zboží

„Já si pamatuju, jak se sháněli kostýmy, šminky... To si dneska lidi ani nedovedou představit. Jednou jsme se vláčeli s pytlem toaletního papíru, protože to bylo nedostatkové zboží. A potkali jsme kamaráda a ten na nás kouká a říká: Vidím, že jste sehnali něco k jídlu.“

Co by přála společnosti ke 30 letům svobody? „Ve 30 letech už by měl být člověk poměrně rozumnej. Takže já bych společnosti přála, aby byla víc tolerantní, víc laskavá a míň agresivní. A ať se máme hezky.“

Spustit audio

Související