Tatínek šoupal nohama, já leštila sfingu. Omeletky Haliny Pawlowské

8. leden 2022

Omeletky dnes nabízí téma příznačné pro zahájení nového roku. Zbavování se. Zbavování se zlozvyků, starých krámů a protivných lidí. Prostě všeho, co nám překáží, co nás omezuje a co ohrožuje naše tělo i mysl.

Moje maminka milovala odstraňování, nejraději odstraňovala cizí věci, zejména moje. Pamatuji se, jak jsem jednou horečně hledala džíny. Maminka se vymlouvala, že mé džíny vůbec nikdy neviděla, že takové džíny, jaké hledám, jsem ani nikdy neměla. Má kamarádka, s kterou jsem měla odjet, hledala se mnou. Asi za hodinu jsme džíny našly. Ulehčeně jsem si je oblékla.

Pak jsme byly v předsíni, když má přítelkyně zděšeně vykřikla: „Proboha! Kde mám bundu?!“ Bundu jsme našly až za tři hodiny, když jsme prohrabaly kontejner. A co na to maminka?! Zcela suverénně pravila: „Tak hnusný hadr, Dášenko, jak ho můžeš nosit?!“

Zlozvyk jsem podědila po tatínkovi

Jeden tatínkův zlozvyk mi pil krev. Když seděl u stolu a dívali jsme se na televizi, tak byl vždycky bos a šoupal nohama… jako, kdyby jel na běžkách. Pak jsme se přestěhovali a já byla šťastná, že už u toho šoupání nebudu, a že nebudu mít na koberci stopy od běžek.

Když jsem se rozhodla zrenovovat můj secesní psací stůl, přišel restaurátor, a zeptal se: „Jak to, že ta jedna sfinga - sfingy tvoří stolu nohy - je tak vyblýskaná na prsou? To je záměr?“ Můj syn na to jednou přišel, když zvolal: „Mami! Vždyť ty prsa leštíš ty!“ a měl pravdu. Vždycky, když jsem psala, tak jsem se pomalu stáčela doleva, až jsem nohama dosáhla na hruď lvice a přesně jako můj otec jsem jezdila jako vzorný běžkař nahoru, dolů, nahoru…

V ruce mi zmizí jakýkoliv papír

Vybavil se mi ještě jeden zlozvyk. Mně v ruce zmizí jakýkoliv papír. Když jsem jela jednou z Vídně, tak jsem na hranicích s hrůzou zjistila, že nemám pas. Už jsem chtěla přeběhnout jako špión, když se na mne celník pozorně zadíval a německy zařval: „To je ona!“

A pak přiběhl strašně naštvaný Polák. Byl to řidič tiráku a v ruce držel můj pas. Řval, že mi ho dá jen tehdy, když mu já dám seznam prádla! Vyšlo najevo, že jsme oba byli u stejného pultu, kde jsme si měnili peníze, a že já jsem tam vyměnila za jeho smlouvy svůj pas. Tomu tirákovi jsem se ovšem nezdála moc roztomilá, protože kvůli mně stál na hranicích tři dny.

V Omeletkách uslyšíte povídku Reginy Krchňákové Není máslo jako máslo. Halina Pawlowská přečte svoji povídku To už je život….

Show Haliny Pawlowské Omeletky poslouchejte v premiéře ve vysílání Českého rozhlasu Dvojky každou sobotu a neděli po 12. hodině. Každý díl najdete na stránce pořadu zdarma. Omeletky můžete poslouchat i v aplikaci mujRozhlas, kterou lze stáhnout do mobilu.  

autoři: Halina Pawlowská , zk
Spustit audio

Související

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová