Tady bydlí rozhlas: Malé české Abbey Road mají jen České Budějovice. VIDEO

1. květen 2018

Českobudějovičtí rozhlasáci „si toho zažili“. Jak v srpnu 1968, tak při povodních v roce 2002. Tehdy jim dováželi vodu a jídlo hasiči na lodích. Zůstali a vysílali, protože je ostatní potřebovali.

V 5:00 hodin ráno 21. srpna 1968 se českobudějovickým rozhlasem šířila zpráva, že vojska Varšavské smlouvy překročila hranice. Na Budějovice jedou tanky. Jen o několik hodin později se krutě bojovalo o pražskou Vinohradskou a obavy byly i o místní secesní nárožní budovu s věžními hodinami.

Vydrželi 5 dní

Ti, co zrovna měli směnu, tehdy pochopili, že je nápis Československý rozhlas prozradí. Hned vedle tehdy stála mateřská škola a tak nelenili a tabulky vyměnili. Jednoduchý trik ochránil českobudějovický rozhlas celých pět dní. Až do chvíle, kdy okupanty na správnou adresu přivedl kolaborující příslušník SNB.

Ulice U Tří lvů leží za kulturním domem Metropol, mezi dvěma vodními toky – Mlýnskou stokou a řekou Malší. Na první pohled vás upoutá budova s věží, kde českobudějovický rozhlas dlouhá léta sídlil. Dnes vysílá ze sousedství, z domu, který se stavěl v letech 1965–1972. Autorem budovy je architekt Otto Kubík, ale „jeho“ architekturu 70. let dnes překryl facelift z přelomu tisíciletí. Studia tady mají (ne)jednu zvláštnost.

Šéfovská Hledačka

„V hudební režii svítí nad oknem do studia ´červená´. To není nic zvláštního, informace, že se zrovna vysílá nebo natáčí má asi úplně každé studio na světě. Tady ale hned vedle svítí dřevěný váleček s číslicemi od 1−5. Co to je?“ Ptá se Vávra a dozvídá se, že tomu tady říkají Signálka nebo Hledačka. Je to původní komunikační systém, kterým se svolávali pracovníci na různé porady. Každý ze zaměstnanců má přiděleno číslo, a když zabliká právě jeho, tak ví, že má jít k šéfovi.

Modrý facelift

„V předsazené skleněné stěně laděné do modra se odrážejí po nebi plující mraky a vypadá jako zčeřená vodní hladina. Jižní Čechy jsou krajem vodáků a tak můžeme společně nasednout do kanoe a vydat se na objevnou plavbu. Sedím vzadu, budu kormidlovat,“ ujímá se velení průvodce pořadu David Vávra.

Podle manažera českobudějovické komunikace Miroslava Ticháka byla původním sídlem rozhlasu (od roku 1945) vedlejší secesní budova, která původně sloužila jako německé dívčí lyceum.

Novým studiím se tady říká plovoucí. Od pláště budovy je dělí několik desítek centimetrů široká dutina, která je i v „zemi“. U hudebního studia je podlaha ještě o metr níž. Výškový rozdíl můžete překonat buď vlevo po rampě, která vede ke zvýšenému hledišti, nebo vpravo po několika schodech. Co uvidíte, když se vydáte vpravo?

Basové pastičky

Činoherní studio Českého rozhlasu České Budějovice (nové budovy, které se stavělo v letech 1965–1972)

Několikastupňové hlediště, před kterým je volný prostor ohraničený černou sametovou oponou. Za ní je dvoupatrové zázemí s šatnami pro umělce. To, že jste v nahrávacím studiu, prozrazují akustické prvky na stěnách ve tvaru obdélníků, tzv. basové pasti.

Na stropě je pak jedna technickou zajímavost: lustry se závažím. „Každé svítidlo obepíná rám ve tvaru kříže a obě části jsou propojeny lanky zavěšenými na kladkách. Rám funguje jako závaží. Když se ovládací tyčí přitáhne, jede svítidlo ke stropu. Když se zvedá, klesají reflektory níž, aby třeba muzikanti dobře viděli do not,“ popisuje Vávra.

Malé Abbey Road?

Studio se výrazně proměnilo po poslední rekonstrukci v roce 2004. Zkrátilo se zhruba o třetinu, přistavěly se šatny a zázemí pro účinkující. Tak, že by se tu skutečně dalo hrát i divadlo. V hudebním studiu nahrávalo plno známých umělců i těles, od Minnesengrů, Michala Tučného až třeba po Miro Žbirku. „To, že si vybral to naše, svědčí o srovnatelné úrovni, jakou zažil v Londýně nebo Liverpoolu.

Dokonce říkal, že tu máme takové malé Abbey Road,“ říká šéf Rozhlasového swingového orchestru Josef Krejčík. „Popravdě, bylo to na adresu našeho činoherního studia, kde je vestavěné schodiště – stejně jako v tom londýnském,“ přiznává Krejčík „barvu“.

Kolečko a tři proužky?

Českobudějovičtí mají jednotlivá patra v odlišných barvách, ale s jednotnou modrou na všech dveřích. Design je z přelomu tisíciletí s hodně kovovými prvky v oválném tvaru. Všude najdete bílé kolečko a tři modré rozhlasové proužky.

Poslední patro je proti hlavní fasádě ustoupené a od výtahu vede několik schodů. Je to přístavba z roku 2004, tedy z doby generální rekonstrukce budovy. Impuls k ní ale přišel už v srpnu 2002, v čase povodní.

Stavba studiového komplexu Českého rozhlasu České Budějovice probíhala v letech 1965–1972


Průvodce: David Vávra
Host: manažer komunikace Miroslav Tichák, šéf Rozhlasového swingového orchestru Josef Krejčík, vedoucí regionálního zpravodajství Pavla Kuchtová
Účinkují: Lucie Pernetová a Václav Jílek
Mistři zvuku: Martin Dušek a Jitka Kundrumová
Hudba: Tomáš Pernický
Scénář a režie: Jan Herget

Povodně 2002

Podle vedoucí regionálního zpravodajství Pavly Kuchtové voda tehdy nejdřív zaplavila technické zázemí a agregáty. Většina lidí musela rychle pryč. „Několik redaktorů a techniků zůstalo a vysílalo dál, i ze zaplavené budovy. Museli jsme ale šetřit elektřinou a zapnutý mohl být najednou pouze jeden počítač. A třeba jídlo nebo vodu nám vozili hasiči na loďkách. Všichni jsme tehdy táhli za jeden provaz a taky věděli, že pomáháme potřebným, zatopeným lidem nejen ve městě.“

Tehdy už ale rozhlas svou starou nárožní budovu pouze pronajímal. Když voda opadla, tak ji prodal. Za získané peníze se studiový dům opravil. Aby se sem vešla všechna studia, redakce i administrativa.

Nová budova

Architektem nové budovy je Libor Erban. Střešní přístavba vybíhá jako říční rameno z čelní skleněné fasády, na kterou navazuje barvou i materiálem. Mezi kancelářemi se našlo místo i na atrium, které přivádí světlo do okolních chodeb. Prostor vymezený ocelovými nosníky a sklem zjemňují drobné oblázky – poslední vrstva záchytného systému na dešťovou vodu.

Český rozhlas České Budějovice
autoři: lup , jht
Spustit audio