Synové blahobytu a dcery bídy

22. červen 2000

V pozdním létě se lesy rozléhá vyzývavé troubení jelenů. Když se dva mohutní samci střetnou tváří v tvář, může jejich střet přerůst až v otevřený konflikt, při kterém dojde na třeskuté srážky mohutného paroží. Poražený vyklidí pozice a vítěz se stane pánem harému laní, s nimiž zplodí potomstvo.

Jelen je jedním z mnoha živočišných druhů pěstujících mnohoženství. Podobně uspořádaná společenství lze nalézt i u lachtanů, slonů, antilop nebo některých opic. Z hlediska vyhlídek na zplození potomků mají samci a samice těchto živočichů zcela rozdílné vyhlídky. Samička se své příležitosti většinou dočká, protože je zařazena do harému vítězného samce. Samci se ale nabízejí dvě zcela rozdílné kariéry. Vítězové se stanou otci velkého počtu potomků. Vedle nich jsou tu ale i slabší samci, kteří v souboji pravidelně prohrávají a do role otců se mohou dostat jen zcela výjimečně.

Zásadně odlišné postavení samic a samců ve zvířecím společenství nabízí matkám zajímavou možnost ovlivnit budoucí životní dráhu svých potomků. Na první pohled se jeví jako nejvýhodnější stát se matkou úspěšného syna. Ten jako vládce harému zplodí velké množství potomků a předá jim tak geny, které zdědil po své matce. rostřednictvím úspěšného syna se matčiny geny šíří na další pokolení. Mnohem horší vyhlídky má matka, která zplodí neúspěšného syna. Ten si vlastní harém nevybojuje a potomkům své geny nepředá. Lepší než zplození neúspěšného syna je proto pro matku narození dcery. Ta v harému vítězného jelena vždycky nějaké potomky zplodí.

Jak ale zajistit synovi úspěch? Savčí mládě prodělává značnou část svého vývoje v těle matky a čerpá z jejího organismu velké množství živin. Ty mu mohou usnadnit start do samostatného života.

Samice, která zaujímá mezi ostatními zvířaty přední postavení a je schopna získat dostatek potravy, může do vyvíjejícího se plodu investovat velké množství živin. V takovém případě je pro ni výhodné zplodit syna, protože ten si přinese na svět velmi dobré předpoklady pro dokonalý růst a pro úspěch v bojích o nadvládu nad harémem. Samice v podřízeném postavení, s horším přístupem k potravě by synovi tak dobrý start do života nezajistily a je pro ně proto výhodnější plodit dcery.

Tyto teoretické předpoklady vyslovili vědci počátkem sedmdesátých let. Následně pak badatelé pátrali po důkazech, které by teorii potvrdily nebo vyvrátily. V zásadě hledali odpověď na otázku, zda se rodí dobře živeným samicím s vyšším postavením ve zvířecím společenství více synů?

Pozorování v přírodě ale vydala rozporuplná svědectví. V některých případech byl příklon dobře živených samic k plození synů potvrzen, v jiných případech vyšlo pátrání naprázdno. Nejpřesvědčivější podporu poskytlo teoretickým předpokladům studium života jelenů na skotském ostrově Rum. Tamější laně s předpoklady pro narození silného potomka plodily mnohem více synů. Není jasné, jak toho laně dosáhnou. Je ale jisté, že to nějak zvládnou.

Hmatatelný důkaz ale měli vědci k dispozici jen v první polovině osmdesátých let. V současnosti se tento trend z jelení populace ostrova Rum vytrácí. Co se děje? Zákaz odstřelu jelenů vedl k jejich přemnožení. Laně se dostávají do obtíží. Plození silných synů je stále výhodné, ale ve zhoršených podmínkách zatěžuje vývoj mohutného syna matčin organismus mnohem více než vývoj o poznání menší dcery. Řada laní proto své syny nedonosí. Tím byl sklon silnějších samic k plození synů úspěšně vymazán.

Vysvětlují se tak i předchozí rozporuplné výsledky. V řadě případů vědci nepozorovali zvýšený počet potomků samčího pohlaví u silnějších matek právě proto, že celá populace trpěla nedostatkem a plození synů s sebou neslo zvýšená rizika nedonošení mohutnějších samčích plodů.

Co by stalo, kdyby se vědci začali zabývat jeleny na ostrově Rum až po nárůstu tamní jelení populace? Asi bychom propásli jedinečnou příležitost prověřit jeden zajímavý teoretický předpoklad a náš pohled na dění na této planetě by byl o něco chudší. O kolik vzrušujících poznatků jsme už ale přišli díky omezení vědecké práce tříletým nebo pětiletým trváním výzkumných programů? Někdy se laik neubrání údivu nad skutečností, že vědci sledují zvířata na jedné jediné lokalitě po dlouhé desítky let. Právě s pomocí těchto dlouhodobých výzkumů můžeme ale získat informace, které nám při několikaleté "momentce" zákonitě uniknou.

Spustit audio