Svoji prvotinu jsem napsal v pěti letech na toaletní papír, vzpomíná spisovatel Miloš Čermák
„Už v šesti letech jsem chtěl jezdit k moři a psát. Později jsem chtěl být kosmonaut,“ prozrazuje své dětské touhy spisovatel a novinář Miloš Čermák. Všechny díly Blízkých setkání najdete na webu Dvojky nebo v mobilní aplikaci mujRozhlas.
„Přes léto jsem jezdil s mamkou do Bulharska. Jednou přinesla nějaké papíry od delegáta a řekla mi, že je spisovatel detektivek. Také jsem chtěl jezdit k moři a psát. Už v pěti letech jsem začal na skládacím toaletním papíru vydávat svoje knihy. Moje mamka má dodnes schovanou moji Vraždu v Orient Expresu. Asi jsem to slyšel v televizi. První věta zněla, že v zadním vagóně něco bouchlo.“ Pak se Miloši Čermákovi jeho dětský sen splnil. Když jezdil k moři se svými dětmi, tak psal.
Náhoda hraje v životě velkou roli
Další oblastí, která Miloše Čermáka zajímala, byl vesmír. Koho by vzal v případě ohrožení lidstva na Noemovu archu? „Jakékoliv seznamy ve mně budí hrůzu. Nechtěl bych ho dělat ani v duchu. Já jsem příznivec náhody. Myslím, že hraje v lidském životě podstatnou roli. Možná má spousta z nás skryté talenty, ale neodhalili jsme je.“
Mizí schopnost mozku dočíst knihu? „Máme deficit pozornosti, nevydržíme dělat jednu věc,“ myslí si Miloš Čermák. „Když třeba čteme knihu na mobilu, tak to přerušíme a koukáme na sociální sítě. Knihy jsou tu s námi už 500 let, jsou jedna z mála věcí, které tak dlouho vydržely. Uvidíme, jak to bude v budoucnosti, nic netrvá věčně.“
Proč o sobě nechce říkat, že je spisovatel? Obnoví znovu komiks Hana a Hana?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
