Švancara
10. listopad 2021
Příjmení Švancara pochází z moravského nářečního apelativa švancara neboli „hůl“, nebo také „sekera“ a u Velehradu „palice“. Jako švancar byl též označován tzv. zadák, tedy „plavec na voru, který obsluhuje kormidlo“. Máte též sloveso švancarovat s významem „sem tam pobíhat“. Patrně se tedy jedná o pojmenování podle povolání nebo vlastnosti. Příjmení ve formě Švancara dnes nosí 487 mužů, 160 jich pak používá podobu Švancar, přechýlené Švancarová má 648 žen.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 193; Onomastický zpravodaj, roč., 25, 1984, č. 3‒5, s. 476‒477; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 35, s. 47; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 174; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 27, s. 237