Sucho většina zemědělců proklíná. Pro jihošpanělské pěstitele rozinek je naopak životně důležité
Sucho potrápilo letos v létě zemědělce v mnoha zemích Evropy. Jsou ale i farmáři, kteří sledovali oblohu a byli vděční, že nepršelo. Žijí na jihu Španělska v Andalusii a pěstují nízkou révu odrůdy muškát. Sladké hrozny pak na štěrkových políčkách suší na rozinky.
Oproti starým časům se toho na sklizni hroznů z příkrých strání hor vzdálených asi 20 kilometrů od pláží Costa del Sol mnoho nezměnilo. Vinař Paco Ríos dokáže skákat po kamenitém svahu jako kamzík. Na stráni se sklonem černé sjezdovky nemůže používat žádnou mechanizaci. Bedýnky s hrozny stále nosí nahoru k silnici mezkové a muly.
Pro farmáře, jako je Paco, není nebezpečné lézt po strmé vinici s keříky révy krčícími se u země. Pro novou generaci, která už nevyrostla na vinicích, ale prý bude mnohem složitější se o hospodářství starat. Dnešní mladí se už snadno dostanou ke vzdělání a tolik na svazích nepracují. Pro ně to tedy bude těžší práce.
Rozinky jsou životní úděl
Pacovi táhne na padesát, jeho ženě Aroje Palmové je o deset let mladší. Pracuje na radnici ve městě Almáchar, jedné z obcí, které žijí hlavně z pěstování révy na rozinky.
„Je to tvrdá práce. Hlavně proto, že se nedá uživit jen pěstováním vína. Je potřeba mít i nějaké jiné zaměstnání,“ říká Aroa. „A kromě toho se o révu musíte stále starat. Ty dva měsíce v roce, kdy hrozny dozrávají, musíte být na vinici každý den. Někdy se to sejde tak, že máte dovolenou, ale jinak musí ráno do práce mladí a odpoledne a večer se zapojí celá rodina.“
Když bývala paní Aroa malá, začínala škola v provincii Malaga až v říjnu, aby mohly děti pomáhat rodičům na vinicích.
Střídání generací
Studentka politologie Julia, dcera Paca a Aroje Ríos Palmových, o prázdninách pomáhá rodičům, protože právě díky sklizni vinné révy a práci svých rodičů může studovat. Réva je pro Almáchar a další obce v okolí stromem života a pokladem této oblasti.
Rozinky zachránily španělské městečko před hospodářskou krizí
V hornaté krajině vnitrozemí španělské Andalusie se vinná réva pěstuje už po staletí. Většina produkce sladkých hroznů z okolí obce Almáchar se nezmění ve víno, ale v sušenou sladkou pochoutku. Díky ní přečkali zdejší obyvatelé dopady hospodářské krize a svoje město v hornaté krajině neopustili.
Také Juliina mladší sestra Ana pomáhá v srpnu a na začátku září na vinici. Na rozdíl od Julie nemá v úmyslu odejít do nějakého velkého města na studia. Chce zůstat na venkově, ačkoli ví, že život tady je těžší.
Dříve troubení na roh, dnes zvonění mobilu
A že je té práce dost. Luíz Palma, Anin dědeček, má u domku nedaleko vinice sedm políček vyložených štěrkem, na kterých se suší hrozny. Na každé se vejde 40 přepravek hroznů, každá váží asi 10 kilo. Vinné kuličky se suší 25 dnů. Na každém políčku se tak usuší asi tuna hroznů. Hlavní je, aby alespoň dva měsíce při sklizni a sušení nepršelo.
Troubením na roh vyrobeným z mořské mušle se vinaři svolávali, když se v noci spustil deštík. Honem museli sušicí políčka zakrýt plachtami, aby rozinky nenavlhly. Dnes si volají mobily, ale za časů dědečka Luíze a v mládí hlavy rodiny Paca byla dovednost troubení na mušli stejně nezbytná jako zdatnost ve šplhání po příkrých svazích vinic.
