Studoval diplomacii a teď objíždí sjezdovky. Oblíbil si Orlické Záhoří
Je fakt, že do okamžiku, kdy i v Česku budeme moci obout lyže a vyrazit na zasněžené svahy, přeci jen nějaký čas zbývá. V areálech už jsou přípravy na letošní sezónu v plném proudu. Právě o lyžování více se zástupcem šéfredaktora časopisu Snow a portálu Snow.cz Radkem Holubem.
Dědeček Radka Holuba byl velvyslancem, možná i proto studoval Radek zahraniční politiku, jenže lyžování ho bavilo a bral ho jako únik do jiné reality. Odvedlo ho diplomacie na zasněžené svahy. Před lety se potkal s Petrem Sochou, který už v lyžařském mediálním světě působil, postupně se kolem nich sešel tým lidí, kteří naladěni na stejnou notu začali vydávat svůj časopis. Letos před Vánocemi vyjde jubilejní 100. číslo.
Patnáct let v lyžařském mediálním světě se dá považovat za dost dlouhou dobu, abychom mohli srovnávat. Co zajímalo vaše čtenáře, když jste s časopisem začínali?
Řekl bych, že tehdy, to znamená krátce po roce 2000, byla hlavním tématem carvingová revoluce. Lyže se celkem čerstvě proměňovaly z těch kdysi rovných na vykrojené, ovladatelnější, příjemnější pro uživatele. To bylo velké téma.
Dokážeš odhadnout, kolik procent sjezdovek bylo před patnácti lety u nás se sněhovými děly?
Mohu se pokusit odhadnout. Ten fenomén zasněžování sice není tak nový, že by byl objeven před patnácti lety, ale přeci jenom u nás se v 90. letech se zasněžováním začínalo, takže velká lyžařská centra v Krkonoších už tehdy zasněžovaná byla. Do těch menších, si myslím, to nejvíc přicházelo v této době. Dneska už bych řekl, že je pokryto 80 až 100 procent sjezdovek, tehdy to mohla být třeba třetina.
První sněžné dělo zkonstruovali Američané v roce 1950. V Evropě poprvé zasněžovali v pohoří Harz o deset let později a v roce 1965 se zasněžovalo i u nás v Telnici v Krušných horách. Rychlý vývoj zasněžovacích technologií začal v 80. letech, protože do Alp přišlo pár zim bez sněhu. Všimla jsem si, že v poslední době nahrazují klasická sněžná děla s vrtulí vysoké štíhlé sprchy. Přibývá jich?
Myslím, že ano. Protože mají proti těm velkým vrtulovým dělům své výhody. Jsou samozřejmě levnější na pořízení, ale zase jich je potřeba o něco více. Ona celá ta věda okolo sněžných děl se točí od toho, že dané středisko potřebuje třeba během tří mrazivých dnů zasněžit co nejvíce sjezdovek. Vrtulová děla mají vyšší výkon, vyrobí více sněhu, ale zase nelze je pořídit každých 20 metrů od sjezdovky. Tyče naopak bývají takto nahusto a množství sněhu, které vyrobí, pokryje přesně ten kus sjezdovky, který potřebují.
Kde teď na podzim bývá nejlepší lyžování? Samozřejmě si budou muset naši posluchači vybrat i podle aktuální předpovědi počasí.
Jsou to ledovce, kterých je v případě Rakouska, tuším, osm. Ta neledovcová lyžařská centra začínají sezónu podle podmínek nejdříve koncem října a během listopadu. Kdo se třeba na ledovci bojí, že tam bude příliš lidí, může počkat, až se otevře nějaké to neledovcové středisko.
Češi stále častěji vyrážejí do Alp. Kterou zemi si oblíbili? Tipuji, že to bude Itálie, třeba Jižní Tyrolsko, možná díky podobné mentalitě.
Určitě Jižní Tyrolsko patří k nejoblíbenějším oblastem. Myslím, že s Itálií jako takovou máme dost podobnou povahu, když ne podobnou, tak určitě kompatibilní. Italové jsou v řešení problémů klidnější, což nám asi vyhovuje. V Jižním Tyrolsku se to hezky kombinuje s rakouským pořádkem, který přeci jenom v sobě taky trochu máme.
Skvělá místa pro lyžování najdeme také ve Švýcarsku. Ostatně ty jsi spolu s Petrem Sochou vydal knížku Lyžařská nej Švýcarska. Co je podle vás považováno za to švýcarské nej?
Kdo rád poznává zajímavosti, nehledá jenom prefabrikovanou lyžařskou továrnu na zážitek, který očekává, tak pro něj je Švýcarsko výborná volba. Vynechat Zermatt jako jedno z největších lyžařských středisek na světě s jednou s nejkrásnějších kulis by asi nešlo. Pokud si takto odškrtáme pět deset švýcarských nej, která jsou unikáty svého druhu, pak je na čase objevovat zapadlá místa, která jsou také zajímavá.
Pojďme se teď podívat do tvých oblíbených Orlických hor. Kdybys měl vybrat místo, které je ideální na běžky, byla by to nějaká mrazová kotlina až na polské straně?
To se mi na Orlických horách líbí, že kombinace sjezdovky a běžky je tam taková harmonická a přirozená, přitom nejsou tak oblíbené ani přeplněné jako třeba Krkonoše. Moje oblíbené místo je Orlické Záhoří u polských hranic. Je to taková náhorní plošina, široké údolí, žádná stísněná soutěska. Když je sníh, jsou tam stopy kolem chalup, na sjezdovky se dá dojet autem nedaleko do Deštného, do Říček nebo na polskou stranu. Dokonce tam fungují i malé vleky přímo v té vesničce, což je pro malé děti nebo na dvě hodinky lyžování dopoledne taky fajn.
Jistě budeš souhlasit, že si vždycky s ukončením zimní sezóny, kdy na horách zůstává relativně dost sněhu na sjezdovkách, říkáme, že by bylo fajn, kdybychom s podobnou výškou sněhové pokrývky další zimní sezónu zahajovali. I na to mají v některých střediscích recept.
Je to tak. Sníh se kupodivu dá uchovat přes celé léto, pokud se navrší na hromadu, která je přikryta pilinami, plachtou, chráněna proti slunečnímu záření. Jde to i v neledovcových výškách, kde teploty jdou v létě vysoko nad nulu. Tyto experimenty tedy fungují. Nejlépe se jim samozřejmě daří na ledovcích, kde je pro to klima nejpříhodnější. Řekl bych, že ledovcové lyžování na podzim je na tom hospodaření se sněhem docela dost závislé. Mají někde skryté hromady, ty během září října rozhrnou na sjezdovku. Zkoušejí to i níže položená střediska. Toho sněhu, co se podle údajů těchto experimentátorů podaří uchovat, je třeba 80 procent z původního množství.
Při posledních Záletech seděl na tvém místě kastelán hradu Svojanov Miloš Dempír a tady je jeho otázka pro tebe: „Já bych se zeptal, co je pravdy na tom, že na naše území lyže přinesl hrabě Harrach.“
Určitě na tom je dost pravdy a určitě je dost pravdy už sněhem zaváto, jak by se dalo říct. Historii vždy píší vítězové, a ne vždy se podaří uchovat objektivně. Je pravda, že hrabě Harrach pořídil lyže pro své zaměstnance lesníky. Stejně jako je pravda, že prvním českým lyžařem na českém území byl pan Rössler Ořovský, který si z Norska objednal brusle, a oni mu k tomu přibalili jako ukázkový produkt lyže, které neznal, nevěděl co s nimi, ale sjel s nimi Václavské náměstí už v 80. letech 19. století. Celá ta historie, co známe, tak asi z větší části sedí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
