Stroje na vítr

21. duben 2019

S rukama za hlavou jsem si připadal jako na dně obrovského moře. Ležel jsem v trávě pod lopatkami starého větrného mlýna v Cholticích na Opavsku a do zad mě studila hlína. Nepohnul se ani stvol a vysoko nahoře se klenula jasně modrá obloha. Vzduch zmrtvěl a šedivé trsy trav vzpomínaly na teplou dlaň větru.

Už dlouho nepanoval tak klidný, bezvětrný podzim. Psal se rok 1984 a už bezmála dvě léta jsem se štábem kolegů putoval celou zemí při natáčení seriálu o svědcích dávné technické minulosti.

Křižovali jsme krajinu sem a tam a hledali vítr. Naše touha se podobala touze námořníků uvězněných v rovníkových tišinách. Snili jsme o vznešeně se otáčejících lopatkách, jejichž pomalý, důstojný pohyb by mohl ukázat sílu větru a jeho moc. Kamkoli jsme však přijeli, všude stejný obraz: zkřížené siluety prázdných ramen, nehybně se tyčící nad krajinou.

Chtít chytit vítr

Projížděli jsme osadami, o nichž jsme dříve neměli tušení. Naše vlasy pokrýval prach silnic a cest, které lze jenom obtížně najít na mapách. Ruprechtov, Kunkovice, Rozstání, Kořenec, Sklenov. Jména jako z pohádek. A nikde ani náznak pohybu vzduchu. Mrtvo, ticho a klid. Tohle naše zklamání bylo ale směšné ve srovnání s marností, která se uhnízdila v duších někdejších mlynářů, když vítr nepřicházel. Princip větrných strojů totiž neumožňoval využít náhradní zdroje pohonu, a celé týdny proto bývali mlynáři bez výdělku.

Jaká je vlastně síla větru? Básníci říkají, že vítr unaveného osvěží, nešťastného ukonejší a slabého posílí. Ale z fyzikálního hlediska není vítr vlastně nic jiného než masa vzduchu pohybující se prostorem. Vyrovnávání tlaků v atmosféře. V našich podmínkách nebývají tyto rozdíly velké, jsou však krajiny, v nichž je vítr smrtelným nebezpečím. Cyklony, tornáda, tajfuny, hurikány - pojmy, z nichž jde strach. Kdosi spočítal, že příroda svou normální erozní činností běžným tempem potřebuje asi půl století na to, co stačí jediný cyklon vykonat za pár desítek minut.

Nám teď však žádné nebezpečí nehrozilo. Vzdušný oceán se v nádherném slunném podzimu ani nepohnul a choltický mlýn, který se v posledních letech stal neoficiálním soukromým muzeem, se nad námi tyčil jako předpotopní nestvůra. Mlčel a my mlčeli s ním.

Cesta větru staletími

První větrné mlýny prý byly postaveny před třemi tisíci lety v Orientu. V Evropě byla zaznamenána existence prvního větrem poháněného mlýna v Anglii roku 833. Brzy nato se nové důmyslné technické zařízení rozšířilo po celém kontinentu. První větrný mlýn v českých zemích byl postaven v roce 1277 na Petříně v blízkosti kostela svatého Vavřince. Kronikář Václav Hájek z Libočan o tom píše: „Toho léta opat kláštera Strahovského s konventem svým uradivše se, povolali jednoho velmi mistrného mlynáře, kázali sobě postaviti ve své zahradě mlajn větrný mistrně udělaný, tak že se tomu dílu všickni lidé divili. A ten mlajn dával dosti mauky všem obývajícím v témže klášteře Strahovském."

Větrné mlýny byly stavěny v místech, kudy vál vítr stálé síly a příznivého směru. Jedním z takových vhodných koridorů byla Moravská brána. Větrná „řeka" se táhla z Dolního Slezska na Olomoucko a na jejích „březích" vyrůstal jeden větřák za druhým. Další početné shluky mlýnů stávaly v severním podhůří Nízkého Jeseníku, v jižní části Hornomoravského úvalu, ve Vyškovské bráně, na Drahanské vysočině a také na Opavsku, například v Cholticích. Choltická osada začala vznikat v 18. století. Obyvatelé sem přišli ze sousedních míst Moravy a Slezska. Jedno z domovních čísel bylo přiděleno i větrnému mlýnu. Budova s lopatkami a mlýnským složením byla původně postavena v nedalekém Sádku. Proč byl mlýn později rozebrán a prodán Františku Romfeldovi z Choltic, není známo. Pan Romfeld jej převezl na nynější místo v roce 1878 a vlastnictvím rodu zůstal až do druhé poloviny 20. století. Posledním „panem otcem" choltického mlýna byl Konrád Romfeld, který v něm tajně šrotoval obilí ještě za druhé světové války. Teď se choltický mlýn tyčil nad námi a jeho zkřížené lopatky jako by vysílaly tajná znamení větrným bohům.

Větrní mohykáni

Nastavení lopatek za bezvětří prý mívalo určitý význam. Ramena postavená „na kříž" znamenala obvykle mimořádnou událost v mlynářově rodině - svatbu, narození dítěte, úmrtí. Dnes už žije jen málo pamětníků, kteří to mohou potvrdit nebo vyvrátit. Je však pravda, že v dobách protektorátu německé orgány bedlivě hlídaly, aby v postavení lopatek nedocházelo k neočekávaným změnám, protože se obávaly, že mlynáři mohou pomocí lopatek signalizovat zprávy spojeneckým letcům.

Naše úvahy o minulosti a současnosti choltického mlýna přerušil klapot kopyt. Pan Romfeld přiváděl polní cestou ke mlýnu svého koně. Za terénní vlnou se nejdříve objevila hlava, pak boky a konečně nohy zvířete. Postroj vesele cinkal a pan otec rozvážně kráčel podél koňského boku. Vrtalo nám hlavou, proč mlynář vede k větřáku právě koňský potah. Vysvětlení bylo jednoduché. Mlýn takzvaného slezského typu má speciální konstrukci - budovou lze otáčet jakýmkoli směrem.

Pan Romfeld se k tomu právě chystal - namíří mlýn se všemi lopatkami, dřevěným schodištěm, prkenným pláštěm i dvoupatrovou konstrukcí, zkrátka „celým domem", čelem k západu. Pokud prý totiž vítr začne vát, bude to určitě z tohoto směru. Mlynář zapřáhl koně do mohutné oje spojené s konstrukcí stavby. Rozvážně připojil postroj netrpělivě přešlapujícího koně ke kování na konci klády. Pozorovali jsme, jak si člověk se zvířetem rozumějí bez jediného slova. Konečně mohl mlynář koně pobídnout, a ten se vší silou opřel do chomoutu. Mlýn se naklonil as hlasitým skřípotem se pohnul. Zkřížené lopatky se vznešeně sunuly na pozadí modré oblohy. Šindelová střecha se prohýbala, budova vrzala, praštěla, kymácela se ze strany na stranu a všechno, co patřilo k mlýnu, se otáčelo spolu s ním - dokonce i příkré schodiště vedoucí ke komoře.

Během náročné rekonstrukce choltického mlýna došlo i na otesávání základního trámu

Konečně se kůň zastavil. Rychle oddechoval unaven vypětím, přesto stačil přijmout kostku cukru z pánovy dlaně. Nahlédl jsem pod plášť mlýna v místech, kde byla oj připojena ke stavbě. Bylo zde dost místa, aby člověk mohl volně projít, aniž musel sklonit hlavu. Základ mlýna tvořily čtyři mohutné vzpěry, tlusté jako trup vzrostlého muže. Pan Romfeld nás poučil, že se jim říkalo „apoštolové". Vrchol „apoštolů" tvořil nosný trám zvaný „dědek". Na něm spočívala otočná konstrukce vlastního mlýna - „babka". Každý mlynář pečlivě dbal, aby se „babka" volně otáčela na „dědkovi". Proto několikrát za sezonu natíral třecí plochy sádlem. Tuk se nesměl solit, protože sůl přijímá vodu a vlhkost zvyšuje tření.

Mlynářský živobytí

Život ve mlýně míval ustálený rytmus. Souviselo to s průběhem prací, které tu probíhaly. Pro první mletí býval mlýn vždycky slavnostně vyzdoben. Slavily se i různé významné svátky a dny, například na Mikuláše se říkalo, že svatý muž se svou družinou a dárky se spouští z oblohy na křídlo mlýna. Proto musel každý mlynář toho dne lopatky zabrzdit, aby nedošlo k neštěstí. Také řada písniček, pověstí a příběhů je spojena s životem mlýna. Zkouškou odvahy býval drastický zvyk - výrostci se nechávali přivázat k lopatkám a točili se nahoru a dolů. Rada pověstí měla reálný základ. Například v Janovicích prý došlo k velkému neštěstí - když kolem mlýna projíždělo spřežení, zvířata se lekla lopatek, splašila se a zabila svého pána i sebe.

Ani choltický mlýn se prý neobešel bez lidské oběti. Vesničané nám vyprávěli, že před mnoha lety přišla o život dívenka, která se při hře neopatrně zachytila otáčející se lopatky, a ta ji vyzvedla k obloze. Pád z desetimetrové výšky byl smrtelný.

Jak se vrtí hasačert

Zvedl jsem se z trávy a vydal jsem se po dřevěných schodech do mlýnice. Byl tu příjemný chládek. Nehybný vzduch voněl vyschlým dřevem. Na chvíli jsem v šalandě usedl na palandu, na které kdysi mlynář odpočíval při nočním mletí. Nad pryčnou visel zvonec spojený konopným provázkem s násypkou. Zazvonil pokaždé, když se koš vyprázdnil. Nyní však mlčel, stejně jako celý mlýn.

Okénkem proudilo dovnitř ostré sluneční světlo. Na stěně visela lněná zástěra, slaměné boty pana otce a stará harmonika s prasklým měchem. Jednoduché dveře spojovaly šalandu s moučnicí. Když jsem jimi prošel, spatřil jsem přímo před sebou mohutnou dřevěnou konstrukci. Uprostřed patra se tyčil tlustý sloup - „otec". Na jeho vrcholu byl položen příčný trám -„matka", nesoucí podlahu zvýšeného patra. V blízkosti „tatíka" stála objemná truhla na mouku, do níž vedlo pohyblivé korýtko -„hasačert". Ze stropu viselo tlusté lano, jehož konec byl připevněn k zábradlí schodů vedoucích k horní části konstrukce. Když mlynář za lano zatáhl, soustrojí se odbrzdilo a mlýn se mohl dát do pohybu. Takové nebezpečí však nyní nehrozilo - mlýn byl bez větru.

Palečné kolo má v choltickém mlýně průměr tři a půl metru a pod ním je vidět pohyblivé korýtko - takzvaný hasačert

Vrzající schody mě zavedly do druhého patra. Panovalo tu příšeří, neboť sluneční paprsky nepronikaly škvírami mezi prkny. Musel jsem nechat oči přivyknout tmě. Teprve potom jsem uviděl obrovské palečné kolo zvedající se nad podlahou. Mělo průměr tři a půl metru. Mohutnou osou bylo spojeno s lopatkami větrného mlýna a po obvodu osazeno bukovými „palci", které po způsobu ozubeného kola přenášely při otáčení hybnou sílu na pohyblivý drsný kámen zvaný „kypřič".

Když si mlýn notuje

Chvíli jsem postál mezi ztichlými trámy. Každý můj pohyb vyvolával praskot dřevěné konstrukce, jako by se mnou starý mlýn hovořil. Prohlížel jsem si hrábě, kosy a sekery rozvěšené na stěnách. Pak jsem zvolna sestoupil dolů, na ostré sluneční světlo, do nehybného vzduchu, mezi kamarády. Dostali nápad, který okamžitě uskutečnili. Opřeli se do mohutných ramen a pokusili se sami pohnout dřevěným soukolím. Přidal jsem se k nim. Ramena se dala do pomalého pohybu a začala se vznešeně otáčet. Stále rychleji a rychleji, nahoru k obloze a zase dolů k našim pažím.

Nad krajinou se nesly naše hlasy, povely a vzájemné povzbuzování. A všechny ty mlýnské vrtle, zanášky, hasačerty, premelice, oškrdy, korčáky, kuželice, vačky, kypřice a kdovíjaké součástky technického zázraku zvaného větrný mlýn začaly vrzat a praskat, jako by byly poháněny nejživějším větrem. Choltický mlýn „zazpíval".

Spustit audio

Více o tématu