Strany v médiích

Podobné předvolební svatby z rozumu nejsou neobvyklé. I když nemusí skončit trvalým vztahem, ochota ke spolupráci působí dobře na občany a hlavně: média mají ve zvyku o těchto spojenectvích referovat. Největším problémem menších neparlamentních stran je právě upozornit na sebe novináře.

Před každými volbami u nás média řeší stejné dilema. Ctít v předvolebním zpravodajství demokratický princip rovnosti soutěžících stran v přístupu k občanům, čili dát všem spravedlivě stejný prostor? Anebo se nezdržovat trpaslíky a soustředit se na strany, které mají šanci uspět, a mezi kterými se většina občanů rozhoduje? Novináři mají sklon orientovat se na několik tradičních stran, ale občas utrousí nějaké slovo i o těch malých, aby se neřeklo. Strany, o kterých se nemluví, a které nemají hodně peněz na reklamu, se neprosadí, což novináři berou jako potvrzení, že bylo správné je před volbami ignorovat.

Praxe, kdy se o moc dělí stále stejní lidé, ovládající několik zájmově propojených stran, není ideální. Občané politice a politikům stále méně důvěřují a politici se stále méně starají o zájmy občanů. Na páchnoucí stojaté vodě místního politického rybníku mají významný podíl média. Jejich tendence líčit volby nejlépe jako souboj dvou politických celebrit přitom není vědomou manipulací. Spíše jim jde o sledovanost. Nechat mluvit o věcech veřejných nové, neznámé lidi? Riskovat, že budou nudit? To přece novinář občanovi nemůže udělat!