Stopy ve sněhu. Případ vraždy ze 30. let vstoupil do kriminalistických příruček
Ve středu 28. ledna 1931 ve 20.32 nahlásil šofér autobusu nález mrtvého ženského těla na silnici Planá–Černošín. Do 30 minut přijeli k serpentýně u Kosího potoka (tehdy Amselbach) četníci z Černošína. Ve 3 hodiny ráno dorazila na místo po 60kilometrové cestě mrazem na motorovém kole i výjezdovka z Chebu se služebním psem. Vyšetřování vraždy, které komplikoval mráz a sněhová pokrývka, popisuje několik kriminalistických učebnic jako vzorový. Jak by se řešil dnes?
Scénář: Bronislava Janečková a Petr Švec
Režie: Dimitrij Dudík
Zvuk: Petr Šplíchal
Zavražděná Anna Maierová byla dvakrát střelena do hlavy z bezprostřední blízkosti. Jeden projektil ji zasáhl mezi levým okem a kořenem nosu, druhá střela mířila zezadu do šíje a vyšla ven pravou tváří. Vyšetřování komplikovaly kromě nepřízně počasí také zmatené výpovědi jediného svědka, manžela oběti Anny Maierové.
Podle doktora Maiera jeho vůz na silnici zastavil neznámý pachatel, který ho pod záminkou vylákal z vozu, omráčil, zastřelil Annu a pak několikrát vystřelil i po unikajícím Maierovi. Jenže na sněhu nebyly žádné stopy. Jen kapky krve u mostku, kde se Maier setkal s šoférem autobusu, který případ nahlásil.
Čtěte také
Vyšetřovatelé se dali okamžitě do práce. Výsledkem byl perfektně vypracovaný protokol o ohledání místa činu s plánkem a fotodokumentací a zajištění důležitých stop. Zajímavostí zde také bylo umělé rozehřívání sněhu na silnici při hledání balistických stop.
První podezřelý: manžel
Sníh na místě činu ležel dva dny. Střed silnice byl uježděný, ale na obou stranách byla asi 10centimetrová vrstva sněhu – neporušená, úplně beze stop. Pachatel by tedy musel jít kilometry středem silnice až do města. Chyběly i stopy po údajném zápasu, navíc doktorovo zranění nohy neodpovídalo tomu, že byl napaden.
Doktor Maier se snažil kličkovat a neustále měnil své výpovědi. I při výslechu se choval podivně. Někdy vypovídal, jako by memoroval naučený text. Jindy se zadrhával a mluvil pomalu. Policisté zjistili, že byl zadlužený a že Anně uzavřel vysokou životní pojistku. Všechno mluvilo proti němu.
Rozhodl to Walter
Zjištěné důkazy však byly pouze nepřímé. Pak se ovšem v potoce kousek od místa činu našel revolver Walter, kalibr 7.65 z roku 1917, a střely ukryté ve sněhu kousek od levého kola auta. Služebná Maireových potvrdila, že jde o doktorovu zbraň. Totéž potvrdil puškař, který zbraň v minulosti opravoval.
Hodinářská práce vyšetřovatelů, kteří zajistili všechny důkazy, byť nepřímé, pomohla s úspěšným uzavřením případu a vstoupila do kriminalistických příruček. Rozhodující byl nakonec nález vražedné zbraně. Proč ji ale policisté nenašli hned při ohledání místa činu?
Jak by se případ řešil dnes?
I dnes by byl prvním podezřelým manžel. Okamžitě by u něho byly provedeny stěry povýstřelových zplodin, hlavně rukou, a odebrány otisky prstů a vzorky DNA. Také kalhoty by v laboratoři prozkoumali a zjistili vzdálenost střelby. Po vyhodnocení stop by se například dalo zjistit, že DNA podezřelého je shodná s DNA na náboji nalezeném na místě činu a že rozptylový obrazec povýstřelových zplodin neodpovídá vzdálenosti udávané podezřelým. Zplodiny na jeho rukou by svědčily o tom, že střílel. Takové důkazy by byly přímé a pro soud dostatečné.
Večer byl led na potoce tenký, a když do něj doktor revolver hodil, probořil se. Do rána ale voda zase zamrzla, a zbraň tak nemohla být vidět. Objevila se až později, když se oteplilo a led na potoce roztál. Stejný problém byl s nalezením projektilu, kdy policisté museli sníh uměle rozehřát.
Doktor Maier byl odsouzen na doživotí. Po roce 1938 se dostal do německých věznic a pak jako pomocný lékař na marodce do koncentračního tábora. Válku nepřežil. Jeho skoro 90letí rodiče a rodiče Anny byli i s vnukem Erwinem odsunuti do Německa…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
