Stíhací pilot, který si na chleba vydělával ve vzduchu

3. říjen 2004
Host Jany Klusákové

Dobrý den vám při poslechu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu přeje Jiří Hošek. Náš dnešní host si na chleba po většinu svého života vydělával ve vzduchu. Ve svém letovém deníku má na poslední stránce omračující číslo 2 353, které představuje počet nalétaných hodin. Jmenuje se Jaroslav Šrámek a patří k našim nejznámějším stíhacím pilotům po roce 1945. Pane Šrámku, říká se, že létání je taková droga. Chybí vám hodně to aktivní létání?

Host (Jaroslav Šrámek): Strašně moc. To máte plnou pravdu, je to droga, které jsem propadl vlastně už jako kluk, kdy jsem lepil modely. Pak se mě poštěstilo si svůj klukovský sen splnit tím, že jsem se dostal do školy, kde jsem si udělal maturitu. Z ní jsem potom přešel do letecké vojenské akademie a tam začala doba, která mě naplňuje hrdostí a radostí z vykonaného více než 30letého působení u Československého letectva.

Moderátor (Jiří Hošek): Mělo létání ve vaší rodině nějakou tradici nebo vy jste byl takovým průkopníkem?

Host (Jaroslav Šrámek): Otec byl horník, ten pracoval pod zemí a vždycky mně říkal: Jaroušku, nechoď za mnou pod zem. Tak jsem ho poslechl a živím se naopak ve vzduchu.

Moderátor (Jiří Hošek): Takovým dnem D ve vašem životě byl nepochybně 10. březen 1953. Právě tehdy jste totiž během cvičného letu nad naším územím narazil na 2 americké stroje typu F-84, jeden z nich pilotovaný poručíkem Braunem jste v následném souboji sestřelil. I když je tomu vlastně strašných 51 let, tak předpokládám, že si asi pamatujete na každý detail z tohoto letu, z tohoto dne?

Host (Jaroslav Šrámek): To máte plnou pravdu, protože na takový zážitek se nezapomíná. Víme, že byla horká válka v Koreji. Víme, že byla studená válka v Evropě. My v té době v roce 1953 už jsme měli obsazeny letouny novými, už tedy proudovými, letiště Žatec, Líně a Budějovice. Ze západní strany poměrně hodně často docházelo k narušování vzdušného prostoru. Ta doba, která tady byla, byla těhotná průšvihem. Dříve nebo později muselo dojít k tomu, že někdo z našich pilotů z těchto letišť, které jsem jmenoval, se s tím narušitelem setká. Že to budu já, to byla čirá náhoda, protože úkol byl plněn normální cvičným letem.

Moderátor (Jiří Hošek): Těmi narušiteli byly samozřejmě americké stroje, ale prováděli také českoslovenští letci nějaké průzkumné lety nad západním Německem?

Host (Jaroslav Šrámek): Naprosto ne. Abychom dostávali nějaké úkoly z průzkumného hlediska prostě narušit tamější prostředí? Kdepak, neznám.

Moderátor (Jiří Hošek): Když se vrátíme k tomu inkriminovanému 10. březnu 1953, zkuste se vrátit k tomu okamžiku, kdy jste ty letouny spatřili.

Host (Jaroslav Šrámek): Prováděli jsme let na čtyřech tisících metrech v prostoru Merklína, kde jsem ty narušitele poprvé uviděl. Letěli zleva mírně pode mnou. Asi na vzdálenost 4, 5 kilometrů jsem je uviděl, zjistil jsem, že to nejsou naše letouny v první chvíli. Situaci jsem okamžitě ohlásil řídícímu létání, od kterého jsem dostal pokyn zaútočit.

Moderátor (Jiří Hošek): Nenabízela se třeba alternativa donutit je k přistání nebo donutit je k opuštění toho vzdušného prostoru? Nepřekvapilo vás, že jste dostal rovnou povolení ke střelbě?

Host (Jaroslav Šrámek): Ta akce, která ve vzduchu momentálně byla, byla taková, že oni se v té fázi nacházeli již přede mnou. Byl jsem ve výhodnější pozici. Čili dělat nějaké manévry nebylo proveditelné, nebylo účelné, protože by mě neviděli. Proto existuje výstražná palba a ta výstražná palba byla provedena právě v tom prostoru Merklín v té první zatáčce.

Moderátor (Jiří Hošek): To znamená, v tom okamžiku jste na tu americkou stíhačku ještě nemířil, to byl skutečně výstražný výstřel?

Host (Jaroslav Šrámek): No dobrá, ale i ta výstražná dávka musí být v takovém prostoru, aby byla viditelná, nemůže být kilometr vlevo nebo vpravo. Po té výstražné dávce v ostrých zatáčkách jsem se ho snažil dotáhnout tak, abych se mohl dostat na úroveň. Jenomže to nebylo proveditelné. Právě v té době jsem znovu dostal potvrzení sundat:

Moderátor (Jiří Hošek): Chtěl bych se zeptat, jaké pocity jste v ten okamžik zažíval vzhledem k pilotovi toho amerického stroje, vnímal jste ho jako nepřítele? Nebyla samozřejmě, vy jste použil výraz horká válka, ale nebyla ta taková ta klasická vyhlášená válka?

Host (Jaroslav Šrámek): Ale byla to studená válka a zcela jednoznačně civilním letadlům se poskytovala pomoc bez palby, ale vojenským letounům, ty tady bohužel neměly co dělat.

Moderátor (Jiří Hošek): Ten americký letoun dopadl už na území Spolkové republiky Německo. Jeho pilot, poručík Braun, se zachránil na padáku. Tehdy vlastně americká propaganda napsala, že naopak jste to byli vy, kdo narušil německý vzdušný prostor a že jste na Američany zaútočili nad Německem. To ale kategoricky odmítáte?

Host (Jaroslav Šrámek): Zcela jednoznačně. Důkazem toho jsou nalezené nábojnice v prostoru Merklín, to zaprvé. Zadruhé, tak jak jste se zmiňoval, ta informace jejich je naprosto mylná, protože jsme to nebyli my, kdo narušil jako první vzdušný prostor jejich, byli to oni, kteří narušili náš prostor. Zcela jednoznačně museli být z tohoto prostoru vyhnáni.

Moderátor (Jiří Hošek): Americký stroj dopadl do prostoru bavorské obce Falkenstein. Vy jste ten stroj pronásledoval přes česko-německou hranici?

Host (Jaroslav Šrámek): Od Merklína nemohu zcela jednoznačně na stopkách zjistit dobu, kterou jsem letoun pronásledoval do vzdálenosti palby. Takže prostě jistým způsobem ta doba utíkala. To je beze sporu. V okamžiku, kdy jsem se dostal na vzdálenost druhé palby, jsem zahájil střelbu, kde jsem viděl, že jsem cíl zasáhl, a tím pádem jsem ukončil let bojovou zatáčkou vlevo.

Moderátor (Jiří Hošek): Pojďme se vrátit k osudu toho sestřeleného pilota. Viděl jste se s ním někdy později nebo neměl jste tu ambici?

Host (Jaroslav Šrámek): Ne, zatím ne.

Moderátor (Jiří Hošek): Nemáte informaci, jestli ještě žije?

Host (Jaroslav Šrámek): Ona se ta informace z americké strany shání těžko. Byl bych pochopitelně rád se s ním setkal jako pilot s pilotem a věřím, že bychom si popovídali a že bychom našli rozhodně pravdivější a nebo pravdě se blížící realitu.

Moderátor (Jiří Hošek): Ve vašem případě se, pane plukovníku, jednalo o první poválečný sestřel Československého letectva. Byl využíván nějakým způsobem tehdejší dobovou propagandou nebo naopak se tehdejší úřady snažily ten incident nějakým způsobem ututlat? Nebyl jste nějakým dobovým hrdinou?

Host (Jaroslav Šrámek): Ne, to ne. Jedním z pilotů, který splnil svůj úkol. Byl v daném okamžiku na takovém místě, v kterém to dokázal.

Moderátor (Jiří Hošek): Vy jste, pane plukovníku, rozšířil řady stíhacího letectva v takové smutné době, kdy byla vlastně dokončována čistka mezi bývalými piloty britského královského letectva. Zažil jste nějaký takový příklad ve vašem bezprostředním okolí a jak vlastně tahle realita na vás působila?

Host (Jaroslav Šrámek): Špatně, velmi špatně, protože během své letecké kariéry, abych to tak nějak nazval, jsem byl jistou dobu velitelem prvního pluku. Byl jsem jejím desátým velitelem. Je to velká čest a jejím prvním velitelem byl Feitl, a to byl západní pilot, který se skupinou dvanácti pilotů, co šli do Sovětského svazu, a vrátili se do republiky s čerstvě ustanoveným prvním plukem stíhacím Zvolenským. Takže těchto lidí mně bylo líto, ale co se dalo dělat?

Moderátor (Jiří Hošek): Jaké jsou vlastně vaše dnešní vztahy. Vycházíte spolu standardním způsobem, nevytýkají vám oni, že jste vlastně létali za éry komunistického Československa?

Host (Jaroslav Šrámek): Naopak, nádherně. Chtěl bych připomenout setkání, které organizovala historická letka republiky Československé, kdy jsme se v Hradci Králové loni sešli generál Peřina jakožto náš výtečný stíhač za druhé světové války. Na německé straně bojoval Čech německé národnosti, který létal na Messerschmittech, a já, který bojoval v době po skončení světové války.

Moderátor (Jiří Hošek): Pane plukovníku, takovým dalším hodně zajímavým mezníkem vaší letecké kariéry je rok 1983, kdy jste odešel na 2 roky cvičit do Libye tamní piloty. To musela být další asi zajímavá zkušenost?

Host (Jaroslav Šrámek): Já jsem necvičil libyjské piloty, nýbrž jsem byl členem řídící skupiny, která se starala o naše experty, kteří tam v té době cvičili skutečně libyjské piloty. Čili já jsem vlastně byl pracovníkem ministerstva zahraničního obchodu ve funkci diplomata.

Moderátor (Jiří Hošek): Zkuste trochu přiblížit tuto atmosféru. Samozřejmě Libye je známá jako země, která dlouhá léta podporovala terorismus, plukovní Kaddáfí je určitě jedním ze světových diktátorů, to si musíme přiznat. Jak vypadala ta atmosféra Libye poloviny 80. let?

Host (Jaroslav Šrámek): Bylo tam chudě, ale hrdě.

Moderátor (Jiří Hošek): Proč si třeba Libye vybrala zrovna československé experty, československé piloty?

Host (Jaroslav Šrámek): Dohodl se na tom plukovník Kaddáfí a náš tehdejší prezident Husák, takže uzavřeli dohodu, podle které jsme měli vycvičit tamější mladý kluky v létání, a to se nám povedlo. Pochopitelně z toho byl pěkný zisk pro naši stranu, tak zvané petrodolary.

Moderátor (Jiří Hošek): Necítíte se trošičku provinile, když vlastně říkáte, že se vám podařilo splnit úkol vycvičit libyjské piloty, pomahače režimu, který je velmi nedemokratický?

Host (Jaroslav Šrámek): Já bych to takhle ani nebral. My jsme cvičili u nás v republice nejprve piloty z Izraele. Pak se situace změnila a začali jsme cvičit piloty Araby, to byla daná doba a to je historie, kterou nemůžeme vzít zpátky.

Moderátor (Jiří Hošek): Už jsme tady říkali, že jste začínal na stroji S-199, tedy německém Messerschmittu 109, a naopak jste končil stroji Mig 23 a mohu tady prozradit, že jste vlastně byl prvním Čechoslovákem, který na Migu 23 létal. Byl jste na to hrdý?

Host (Jaroslav Šrámek): Strašně moc. to je hrdostí každého pilota odlétat pokud možno více tipů, odlétat je kvalitně a hlavně co start, to přistání. Faktem je to, že mezi Messerschmittem a patnáctkou byl 12letý rozdíl, čili ta kvalita byla podstatně vyšší, než byl Messerschmitt, ať už je to v rychlosti, v dostupu, v ovládání, vybavení, prostě v čemkoliv. Pochopitelně patnáctka, po ní následovala sedmnáctka, devatenáctka, jednadvacítka, třiadvacítka a všechny tyto typy jsem měl možnost odlétat. Nejvíce jsem hrdý na tu dvacet trojku, která se pěkné létala.

Moderátor (Jiří Hošek): Necítíte něco na styl smutku, když teď, v roce 2004, vidíte současný stav českého vojenského letectva, které vlastně stále používá stroje Mig 21?

Host (Jaroslav Šrámek): Naše letectvo už končí s těmi jednadvacítkami.

Moderátor (Jiří Hošek): Československé stíhací letectvo bylo na poměrně velmi vysoké úrovni do toho roku 1989, potom se samozřejmě změnila jistým způsobem bezpečnostní situace v Evropě. Myslíte si, že bylo chybou nevěnovat takovou pozornost stíhacímu letectvu v tomhle období, že se dostalo do toho stavu, který se teď dá označit tak trošku jako tristní?

Host (Jaroslav Šrámek): Ano, mě to mrzí zejména z toho důvodu, že takové pluky, jakým byl historický první pluk, bohužel už neexistuje. Ale letectva bylo hodně na obou stranách a je správné, že se jejich počet snižuje, právě z hlediska ekonomického. Jako pilot mě to může být líto, ale jako občan to chápu. Ale zase úplně zlikvidovat to, co bylo postaveno, to si myslím, že je škoda, že se nám, ať už to jsou letiště, ať už to jsou i ty letouny, který jsme vyměnili, mluvil jsem o těch Mig 23, byly tady potom Mig 29, to už je jiná doba, které byly vyměněny za vrtulníky, a to pokládám jako za strašnou chybu.

Moderátor (Jiří Hošek): V těchto dnech probíhá v Praze Mezinárodní festival leteckých filmů, akce, které se i vy aktivně účastníte. Asi dvěma nejslavnějšími československými filmy s leteckou problematikou jsou Nebeští jezdci a Tmavomodrý svět. Na té odborné bázi i samozřejmě mezi laickou veřejností se vedou debaty, který z těchto dvou filmů je lepší nebo oblíbenější. Vy určitě jste oba dva viděl. Jaký je váš názor?

Host (Jaroslav Šrámek): Je to poplatný své době, ale letecké záběry nepodléhají době, ve které byly provedeny. Ty jsou krásné, nádherné a stojí za to je vidět.

Moderátor (Jiří Hošek): Takže nezmíníte vašeho favorita?

Host (Jaroslav Šrámek): Ne.

Moderátor (Jiří Hošek): Naším dnešním hostem byl plukovník Jaroslav Šrámek, autor prvního poválečného sestřelu v rámci československého stíhacího letectva. Za pozornost děkuje a na slyšenou u dalších pořadů Českého rozhlasu 1 se těší Jiří Hošek.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Jiří Hošek
Spustit audio

Více z pořadu