Státní 50milionový příspěvek na Michelina je marnivý výdaj. Průvodce je přežitek, říká ekonom Kovanda

Čtěte také

Do Česka se vracejí turisté. Rusy a Číňany snad časem nahradí bohatí Indové

Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda si myslí, že finanční příspěvek není smysluplný. „V čase, kdy stát apeluje na důchodce, aby si utahovali opasky, tak chce uskutečnit tento marnivý výdaj, který je zbytné povahy, jenž pomůže spíše jen velmi dobře situovaným restauracím navýšit ziskovost. V podstatě je to dotace z peněz lidí, kteří jsou třeba chudí, kteří platí své daně v podobě DPH na potraviny a tak podobně.“

Oproti tomu Jan Herget, ředitel agentury CzechTourism, si je jistý výhodami průvodce. „Nejedná se o dotaci, ale o marketingový výdaj. To znamená, že cílem je podpořit export služeb, dostat sem peníze z bohatých ekonomik, z Číny, Tchaj-wanu, Ameriky, aby byly peníze utráceny v regionech a poté se dostaly k těm nejchudším, to znamená k těm, co pracují v pekárnách, v prádelnách.“

„Lokálním zemědělcům pomůže dostat turisty mimo Prahu do regionů, Olomouce, Brna, Tábora. V tom dlouhodobě selháváme. Průměr zahraničních turistů v Praze je přes 60 procent. Do regionu se nám daří dostat někde kolem 30 až 36 procent a Michelin je to, co pomůže.“

Vládní dohoda jako přežitek

Čtěte také

Vyplatí se Michelinská hvězda?

Dohoda se skládá ze dvou částí. První je analýza, druhá marketingová spolupráce. „To znamená vydání nikoliv papírového průvodce. To je taky další z takových špatných interpretací. Je to celý komplex od PR přes sociální sítě, internet včetně toho papírového průvodce. A každý rok, když si to rozpočteme, tak vychází na osm milionů bez DPH,“ vysvětluje Herget.

Podle Kovandy to bohužel nebude mít kýžený efekt přilákání turistů do regionů z důvodu, že je řada služeb, které průvodce nabízí, zdarma.

„Dnes si každý může na internetu najít hodnocení, které je podle mě daleko autentičtější, protože vychází ze zkušenosti lidí, kteří přímo danou restauraci navštívili. Mladá generace se neřídí Micheliny – jsou určitým přežitkem 20. století, kdy nebyl internet a zkrátka bylo nutné mít k prověření nějaké restaurace specialisty, ale dnes to přece už nemá žádný smysl,“ říká.

Papírový bedekr by diskusi nevyvolal

Herget tvrdí, že se nejedná o papírový bedekr. „Je to doopravdy světově nejznámější značka, expert na gastronomii. I proto vyvolává takové emoce. Všimněte si, že kvůli osmi milionům ročně je zbořený internet plný diskusí. Kdybychom se bavili o nevýznamném papírovém bedekru, tak to diskusi nevyvolá. Já jsem se díval, kolik český stát vydal třeba na kampaň Žeru maso, to byla zhruba polovina.“

Dodává, že „chceme být bohatý, úspěšný stát. A jestli někdo utrácí hodně peněz, tak to rozhodně nejsou mladí baťůžkáři. Jsou to lidé, kteří přiletí business třídou na konferenci a chtějí udělat dojem večeří.“ 

Daň za ekonomický přínos

Čtěte také

Do gastronomie jde asi čtvrtina produkce. V hmyzu je ale naše budoucnost, tvrdí farmář ze Spolku chovatelů a zpracovatelů hmyzu

Podle Hergeta existují studie, ale opravdové výsledky budou znát až po realizaci. „V historii Michelin neopustil hranice Prahy. Jsou studie z dalších zemí, kde se ukazuje, že nikoliv kvantita, ale kvalita restaurací rozhoduje o tom, zdali je destinace úspěšná a láká gastronomicky i jako hlavním motivem.“

Kovanda nesouhlasí. „Jen zlomek bohatých turistů navštěvuje země čistě podle toho, jaké tam jsou restaurace. Ten efekt bude na zvýšení ziskovosti několika málo restaurací, zejména v Praze, které kvůli tomu, že budou mít tu hvězdu nebo dvě, vydělají víc peněz – a tu hvězdu získají za peníze daňových poplatníků, což kritizuji. To znamená, že i babička, která si koupí rohlík, v něm odvede DPH. Z tohoto DPH bude vyplacena dotace Michelinu a ten pak dá hvězdu nějaké drahé restauraci,“ tvrdí a dodává, že „pokud restaurace chtějí, ať si vytvoří v gesci státu fond.“

Kdo z průvodce profituje?

Výhody průvodce Herget vysvětluje rychlým obratem. „Mluvíme o nějakých 50 až 60 restauracích, které se do toho průvodce možná dostanou, a jen dvě až tři z nich zaplatí tu částku zpátky, a to ještě ten samý rok.“

Otázkou je, zda dané restaurace dosáhnou potřebné návštěvnosti. „Naprostý zlomek turistů se rozhoduje, zda navštíví třeba Olomoucko, na základě toho, jaká tam je restaurace, nebo na základě toho, zda tam je michelinská restaurace. Dnes se turisté rozhodují na základě jiných faktorů. Já osobně jsem za mlada jakožto baťůžkář jezdil s Lonely Planet a podle Tripadvisor,“ oponuje Kovanda.

Čtěte také

Jak žít s turisty a jak bez nich? Veřejná debata Plusu tentokrát z Českého Krumlova

„Celá společnost bojuje s tím, že lidé nechtějí dělat určité profese. První, co takový michelinský kuchař udělá, je, že objedná u lokálních zemědělců třeba špenát, u řezníka speciální maso. Chcete být řezník, který pracuje pro Michelin, nebo chcete dělat v masokombinátu? To dá takovou váhu té profesi, že jsme zpátky u sociálně vyloučených, kteří získají prestiž,“ tvrdí Herget.

„Já té argumentaci rozumím,“ reaguje Kovanda. „Ona má ekonomické ratio. Tady je problém ten, že těch lidí nebude tolik, je to pro velmi úzkou výseč společnosti, zejména pro bohaté. Logika tam je, ale to byste musel mít daleko více lidí, aby tento efekt nastal. Michelin měl svůj smysl ve 20. století.“

Herget je přesvědčen, že se daná situace zlepšuje a do cestovního ruchu je třeba takto investovat.

Kovanda si tím jistý není. „Z akademických odborných studií neexistuje žádná, která by přesvědčivě demonstrovala dopad na celkový turistický ruch. Protestuji proti tomu, aby byly využívány peníze daňových poplatníků, protože řada z nich nikdy tuto restauraci nenavštíví, a přesto za to musí platit,“ uzavírá.

Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Karolína Koubová.