Stát na podiu s největšími zpěváky. Kamila Nývltová si splnila sen

Když jí bylo devatenáct, probojovala se v konkurenci 7000 účastníků do finále soutěže X Factor. Celkově skončila v první pětce a v kategorii do 25 let vyhrála. Na rozdíl od mnoha jiných vítězů různých podobných soutěží se neztratila a po osmi letech patří k nejobsazovanějším českým muzikálovým zpěvačkám. Mým dnešním hostem je zpěvačka Kamila Nývltová.

Narodila se v Trutnově, vyrůstala na půli cesty mezi Krkonošemi a Orlickými horami ve Rtyni v Podkrkonoší. Její otec má vystudovanou příčnou flétnu a je ředitelem hudební umělecké školy. Maminka se věnovala tanci, má taneční školu a taky soutěž Česko zpívá. Kamila zkusila štěstí v soutěži X Factor, jak to dopadlo, je jasné.

Je sólistkou Hudebního divadla Karlín, Divadla Broadway i Divadla Hybernia v Praze. Na svém kontě má už teď tři studiové desky, zahrála si jednu z hlavních postav ve filmu Jedlíci aneb sto kilo lásky, točí klipy. Kromě toho je také patronkou oné pěvecké soutěže pro začínající zpěváky Česko zpívá.

Kdo přišel s nápadem přihlásit se do pěvecké soutěže?
Přišla jsem s tím já sama, protože jsem to začala řešit, když mi bylo osmnáct let, v té době jsem vystupovala na různých společenských akcích a zpívala jsem s tátou v kapele. V televizi běžela v té době upoutávka na soutěž. Pořád jsem si říkala, jestli to mám zkusit, řekla jsem, že tam půjdu. Tak jsem tam jela a takhle to dopadlo.

Kamila Nývltová

Zpívala jste odmala. Vzpomenete si teď na vaší nejoblíbenější dětskou písničku?
Ano, byla to vánoční koleda Pásli ovce valaši, kterou jsem zpívala vždycky s dědou. Děda mě to učil takovým způsobem, že jsem to řvala, aby to bylo rázné. Tak tato písnička mě doprovázela celé dětství. Potom písnička, kterou jsem musela vždycky zpívat u babičky. Když jsem přijela, stoupla jsem si na stůl a všem jsem zpívala Já mám rovnátka od Hnátka. Nikdy jsem je ale nenosila.

Předpokládám, že vás k muzice vedl váš tatínek. Učil vás nějak systematicky?
U nás to bylo ze začátku trochu naopak. Já jsem začala zpívat ve třech čtyřech letech, jak si dítě pobrukuje, taťka tenkrát pronesl větu: „Tohle nemůže být moje dcera, protože ta zpívá tak strašně falešně, že to není možné.“ Mamka si řekla, že takhle ne, a začala se mnou trénovat lidové písničky a jiné dětské věci. Najednou během toho roku se to zlomilo, najednou jsem začala zpívat, začala jsem slyšet hudbu. Pak se toho taťka ujal. Že by mě to někdo nějak učil, to ne. Nikdy jsem se nemusela učit k tomu, abych dokázala vytvářet tóny. Nějak se to ve mně asi zrodilo sama, ale určitě je to i zásluhou taťky a mamky.

Jak dlouho to trvalo po soutěži, než přišel Michal David a nabídl vám roli Kleopatry?
Bylo to docela brzo po soutěži. Myslím si, že to byly třeba tři týdny, kdy mi volali.

Co vás jako první napadlo? Neproběhlo vám hlavou, že to není pravda, že je to nabídka z říše snů?
To víte, že jo. Já jsem měla odmalička vždy sen zpívat v muzikálech. Milovala jsem je, byla jsem třeba pětkrát na Draculovi, viděla jsem Angeliku a další. Můj sen byl postavit se na to podium a zpívat vedle těchto umělců a najednou mi to zavolali. Byla jsem jak Alenka v říši divů, protože jsem nevěděla, do čeho jdu, ale myslím si, že to bylo super.

Kamila Nývltová jako Kleopatra

Draculu jste viděla jako malá holka už s rodiči. To byl jeden z těch muzikálů, u kterých jste si říkala, že to je to, co chcete v životě jednou dělat?
To bylo přesně ono. Když jsem viděla Dana Hůlku, Leonu Machálkovou, Jirku Korna, Lucku Bílou, to si pamatuji doteď. My jsme na něj jeli z Krkonoš, takže to byla sláva, bylo to nádherné. Doteď si pamatuji, když jsem dostala nabídku do Draculy, přišla jsem na konzervatoř, kterou jsem v té době studovala, otevřela jsem dveře a tam stál Dan Hůlka. Já myslela, že omdlím. To jsou takové krásné věci, z kterých je člověk šťastný.

Hory, pod kterými jste se narodila, máte určitě nesmírně ráda.
Mám samozřejmě ráda hory, mám ráda to údolí, když se sjíždí do Rtyně v Podkrkonoší. Je to jeden z nejkrásnějších pohledů, z jedné strany vidíte Krkonoše a zároveň z druhé máte ty Orlické hory. Musím se přiznat k tomu, že jsem hrozný zmrzlík a je mi pořád zima. Mám ráda sníh, když je na Vánoce, když je třeba měsíc krásný zasněžený kraj, ráda jezdím na snowboardu, ale přeci jenom mám radši moře a sluníčko.

Plánujete určitě už příští rok. Na co se těšíte?
Těším se na to, že by se mělo pracovat na dalším CD, ale na mém sólovém CD. Producentem by měl být Pepa Vojtek z Kabátů, který už mi složil plno nádherných věcí. Pak se těším na to moře. Čeká mě Česko zpívá a plno nových akcí. Taky se těším na to, že už budu mít vybavený svůj nový byt.

Alena Zárybnická s Kamilou Nývltovou

Při posledních Záletech seděl na vašem místě výtvarník Marek Rejent a tady je jeho otázka pro vás: „Má vaše směřování k herectví nějakou oporu v rodině? Vyšla jste z rodinné tradice, nebo jste tu cestu musela najít úplně sama?“

Herectví jsem v genech měla, protože mi moje mamka vždycky vyprávěla, že babička a prababička jako malé a celý život hrály divadlo. Nevím, na jaké úrovni to bylo, ale vždy mamka říkala, že my holky Nývltovic jsme dobré herečky.

Více o jejích muzikálových rolích, setkáních se známými osobnostmi, novém CD nebo pečení cukroví si můžete poslechnout v záznamu pořadu.

autor: ZAR
Spustit audio