Stárnout není smutné aneb – nostalgické vzpomínky Jiřiny Šejbalové

29. září 2016

Jiřina Šejbalová patřila ke stěžejním osobnostem činoherního souboru Národního divadla po celou dobu, po kterou na naší první scéně působila. A bylo to úctyhodných třiačtyřicet let. Členkou souboru se stala v roce 1928 za tzv. Hilarovy éry, kdy jí bylo pouhých třiadvacet let. Narodila se 17. září 1905 v Praze.

Málokdo dnes už ví, že původně si přála být operní zpěvačkou. Toto její přání se nevyplnilo. O tom, proč tomu tak bylo a co bylo hlavním impulzem k tomu, aby začala studovat činoherní herectví, se dozvíme z hereččina vyprávění, které natočila v Československém rozhlase na sklonku svého života – v roce 1977.

Jiřina Šejbalová-1938

Jak zaznělo ve vyprávění Jiřiny Šejbalové o začátcích jejího herectví, její první pokusy o kariéru operní pěvkyně se odehrály v Brně, ve Státním divadle v roce 1927. Ale to už také pohostinsky vystupovala v pražském Národním divadle. A ještě předtím, nežli se stala jeho stálou členkou, působila krátce (jednu sezónu) v divadelním studiu Dada, které založil a vedl slavný režisér Jiří Frejka. Pak už ale přišlo Národní divadlo.

J.Šejbalová-40.léta

Jiřina Šejbalová se ráda vracela k některým svým dávným rolím. A v pořadech, ve kterých jí k tomu Československý rozhlas dával příležitosti, neopomněla připomenout ony úlohy, ve kterých si mohla také zazpívat. Z této sféry její umělecké činnosti pocházejí dvě následující ukázky – Píseň z filmu Záhada modrého pokoje je z roku 1933, Jiřina Šejbalová ji připomněla v rozhlasovém pořadu „Hříchy mládí, ve kterém uváděla nejen své písně, ale také zpěv některých svých činoherních kolegů“. Druhá píseň je pak z roku 1937.

Nikdo se nebude smát-1965-M.Kopecký, J.Šejbalová, A.Zíb

Z natáčení dramatizace povídky Milana Kundery Nikdo se nebude smát (ze sbírky Směšné lásky). Zleva: Miloš Kopecký, Jiřina Šejbalová a Antonín Zíb. Rok 1965. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

A jak nám napověděla už píseň z filmu, který byl natočen v roce 1933, je nutno připomenout, že Jiřina Šejbalová byla i v českém filmu velmi často obsazovanou herečkou. Její působení ve filmových rolích pak obsáhlo celé půlstoletí – a to od roku 1929 do roku 1980. Nejvýraznější její rolí byla nepochybně úloha stárnoucí a zlé Kláry ve filmu Vlčí jáma (podle románu Jarmily Glazarové ho natočil v roce 1957 režisér Jiří Weiss.) O své roli Kláry hovoří Šejbalová v další části svých vzpomínek. Je to zajímavá úvaha o hledání podstaty hereckého výrazu, o úsilí plasticky vystihnout charakter postavy.

J.Šejbalová-50. léta

Pamětníci si pak možná vybaví další dva vynikající výkony Jiřiny Šejbalové, které odvedla v televizních inscenacích. V roce 1963 natočil opět Jiří Weiss psychothriller na motivy rozhlasové hry L. Fletcherové s názvem Promiňte, omyl. Je to monodrama, v němž postižená žena omylem vyslechne hovor o plánované vraždě… Naopak další inscenace pochází z komediálního žánru. V roce 1967 natočil František Filip úsměvný příběh o tom, co se odehrálo kolem jedné zlaté svatby a koupě kožichu (Láska jako trám.) My si však připomeneme ve zvuku dvě role, jež Jiřina Šejbalová (mezi mnoha jinými) natočila v Československém rozhlase. Půjde o její Plajznerku z Drdova a Pavlíčkova Zapomenutého čerta (spolu se Stanislavem Neumannem) a úlohu, v níž Šejbalová ztvárnila a vdechla život staré chatě…. A to ve hře Finna Methlinga Kukaččí chata u Leknínového jezírka, (1969, režisér Jan Fuchs).

S Janem Werichem při natáčení rozhl.hry Vavříny - 1964

Od roku 1967 působila Jiřina Šejbalová také pedagogicky na pražské HAMU, kde učila jevištní řeč. Jak je patrné i z několika ukázek, které jsme zde uvedli, její hlas byl velmi charakteristický, nezaměnitelný.
Patřila k herečkám, které se dokázaly snadno a rychle přehrát do rolí starších žen. Její pohled na stárnutí, který zachytila nahrávka z roku 1977, je plný moudrosti a lidské zralosti.
Jiřina Šejbalová zemřela 23. srpna 1981 v Praze ve věku nedožitých 76 let.

Tvář za sklem-Brodský, Šejbalová, Bajsič, Felix le Breux 1965

Snímek z natáčení hry Tvář za sklem chorvatského autora Zvonimira Bajsiče. Zleva - Vlastimil Brodský, Jiřina Šejbalová, autor hry, Felix le Breux. Rok 1965. Foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Spustit audio