„Staří lidé mají tendeci fňukat a lidi se jim pak vyhýbají.“ Co s tím, radí kniha 86letého publicisty Jiřího Pilky

4. srpen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Pilka

Své vrstevníky vybízí k umění úsměvu a kladnému přístupu ke světu. To není malá výzva v žádném věku, natož ve vysokém. Proto vznikla kniha rad Chvíle po západu slunce.

„Stáří je trojího druhu. Jedno kolem 60, druhé kolem 70 a třetí kolem 80 let. Je to rozdílné, fyzicky i duševně. Je důležité mít někoho, komu si člověk může občas postěžovat. Je lepší, když je to někdo cizí. Vyslechne vás, dá radu, ale nezasahuje do života. Je to princip zpovědi,“ myslí si muzikolog a publicista Jiří Pilka.

„Je tendence u starých lidí, že fňukají, a lidi se jim pak vyhýbají. Je třeba se nad to povznést a být nad věcí.“ Kniha Chvíle po západu slunce nabízí i řadu úvah, které mohou být inspirativní i pro mladší ročníky. „Mnoho lidí se rádo pře a hádá. Zapomínají na to, že úsměv je všelék.“

Hodina pomoci nenahradí hodinu povídání

Generační setkávání může být darem, obohacením, ale někdy i traumatem. „Jde o to, aby se rodiče věnovali dětem inspirativním účelem. A ne jim pouze zkontrolovali úkoly a vyprali.“ Vratí se to totiž ve stáří rodičů, kdy se poměr otočí. Děti u starých rodičů uklidí, vyžehlí, ale chybí čas na popovídání.

„Pak se babička bojí zeptat: Proč chodíš na golf a já tu sedím sama a koukám z okna? Dělit rozumně čas je jedna z největších bolestí a jedna z největších možností.“ Jiří Pilka se rád vrací do minulosti. Které období bylo nejlepší? „Když jsem měl malé děti. Vidí věci jinak a velmi zajímavě. Dospělí jsou proti nim šedivá hmota.“

Jitka Novtná a Jiří Pilka
autor: zk
Spustit audio