Stanislav Peleška radí - 29. června
RŮŽE ZAČÁTKEM LÉTAKeřové růže v našich zahradách jsou právem považovány za královny květin.
Svědčí o tom jejich pěstování v každé okrasné zahradě, v komunálních parcích, i jako doplněk estetiky ovocných zahrad běžných pěstitelů.
Růže, se kterými se setkáváme, rozdělujeme do několika vzhledových skupin, spíše růstových: rozlehlé jsou sadové a parkové, architektický účel splňují růže popínavé, záhony v zahradách krášlí růže velkokvěté neboli čajohybridy, jako obrubové a plošně dekorativní jsou růže mnohokvěté neboli polyantky. Pro skalničkáře jsou užitečné růže miniaturní a botanické rarity.
V zahrádkových záhonech (také "rozáriích") se nejčastěji setkáváme s čajohybridy a floribundami. Pro výsadbu jsou nejlepší první dvě dekády října, kdy také školkaři nabízejí vyzrálé růže v kvalitním sortimentu tvarovém i barevném.
Na jaře se růže brzy olistí, na začátku května prodlužují již dřevnaté výhony a na nich nasazují poupata květů. Ta v polovině května začínají rozkvétat jednotlivě, pak skupinově zdobí zahradu - a květy jsou využívány také do kytic a váz. Včely a hmyz některé druhy vyhledávají a opylují k tvorbě plodů - šípků. To je nevýhodné pro opakování kvetení, proto v okrasném sortimentu je třeba včas ostříhat odkvétající květy, aby vykvetly další květy.
V tuto dobu jsou už většinou keře odkvetlé a nepotřebujeme-li šípky, je třeba právě v tuto dobu udělat důležitý zpětný řez nebo sestřih odkvetlých výhonů aspoň na polovinu, spíše až na třetinu délky výhonu. Tam jsou spící pupeny budoucích výhonů a z nich vyrostou nové silné výhony se skutečně velkými poupaty nových květů. Odstřih nahoře, jen malé části opadaných minulých květů, vede k násadě zase jen malých květů.
Nebojte se růže hlouběji sestříhat na spící pupeny dovnitř keře, budete mít nová velká poupata i velké květy.
Na podzim připomenu další povinnosti vůči růžím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.