Sport vám život neprodlouží. Přidá ale aktivní roky, říká Jan Pirk

Muž, kterého jsem dnes požádala o setkání, je původem z Prahy a tam také působí. Posluchači Českého rozhlasu ho zvolili Šarmantní osobnostní roku 2015. Pozvání přijal profesor MUDr. Jan Pirk, DrSc., přednosta Kardiocentra IKEMu v Praze.

Je čtvrtou generací lékařů ve své rodině. Po studiu začínal na chirurgii v Nymburce, první transplantaci srdce povedl v roce 1991. Běhá, plave, jezdí na kole i na běžkách. Patří k těm lidem, o kterých si vždycky říkám, že ten jejich den musí mít více než 24 hodin.

Vstáváte v neděli, když nemusíte nic, stejně brzy jako ve všední den?
Ano, vstávám. Když je to třeba v houbařské sezóně, tak než ostatní vstanou, já mám košík hub.

Váš pradědeček byl autorem první česky psané traumatologické příručky.
Ano, já jsem o tom nevěděl. Musím říct, že na to přišla až televize.

Máte dva syny. Ti nepokračují v rodinné lékařské tradici, ale máte sedm vnoučat. Už se u těch nejstarších nějaké geny po vás a vašich předcích rýsují?
Vnukovi je patnáct let a naučil jsem ho teďka hrát mariáš. Sportuje, běhá s námi. Teď dělá takový sport, který nejsem moc nadšený, jak skáčou ze střechy na střechu. Když tam chodil týden, tak přišel se zlomeným nosem, přesto ho to neodradilo. Čím bude, až skončí gymnázium, si netroufám říct.

Když o vás píší novináři, je to často v souvislosti s první transplantací srdce, kterou jste provedl v roce 1991. Je i z vašeho úhlu pohledu tak přelomová a důležitá?
Vůbec ne, protože to byla první transplantace srdce, kterou jsem dělal já. Ale první úspěšnou transplantaci srdce v České republice udělal profesor Firt, který ji udělal v lednu v roce 1984. Musím říct, že od té první jsem jich udělal více než 270, což asi udělal málokdo.

Velkou část svého života jste prožil na operačním sále. Tam bezpochyby platí, že velkou roli hraje týmová práce, že záleží na každém kolečku v tom přesně pracujícím soukolí.
Je to tak, ale to kolečko má motor nebo řídící centrum, a to je ten operatér. Ten musí vědět, jak které kolečko přesně funguje, co potom kolečku může chtít a co to kolečko má dělat, když to samo neví. Ten operatér je vedoucí týmu a hodně na něm záleží.

Kardiolog Jan Pirk

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít chirurg navíc oproti jiným medicínským oborům, pokud se chce věnovat kardiologii?
Každý obor vyžaduje určité specifické vlastnosti. Jiné vlastnosti vyžaduje laboratorní medicína. Kardiochirurgie vyžaduje rychlé a správné rozhodování, nesmírnou pečlivost, smysl pro detail, smysl pro jemnou práci, odpovědnost. To rozhodování musí být, pokud možno, správným směrem.

Pojďme ještě na chvíli na samotný operační sál. Každá operace je originál, i když mohou mít operace jisté společné znaky. Máte spočítáno, u kolika zákroků jste byl, které jste vedl?
Nedávno mi to spočítali od roku 1995, já operuji srdíčka od roku 1983, ta starší dokumentace je někde uložena nedostupně, tak od toho roku 1995 to bylo něco přes 5000 operací. Jediné, co mám přesně spočítané, jsou ty transplantace srdce, kterých je přes 270.

Často se vás novináři ptají na to, která operace byla nejsložitější. Vy odpovídáte, že nejsložitější bude ta poslední, kterou pořád ještě máte před sebou. Já se zeptám jinak. Ze které operace jste měl největší radost?
Já mám radost z každé operace, když ten pacient nejen odejde spokojeně domů, ale když mi třeba za 15 let pošle k Vánocům pohled s poděkováním za 15 let života. Každý je unikátní život. Nedá se říct, že bych měl z některé operace větší, nebo menší radost.

Doteď jsme mluvili hlavně o vaší práci. Nyní se dostaneme k tématu volný čas. „Maraton se nedá vyprávět, maraton se musí zažít,“ to jsou vaše slova. Překvapilo vás to, co jste prožíval při svém prvním maratonu?
Musím říct, že první maraton jsem běžel poměrně ve zralém věku, a to v 35 letech. Bylo to New Orleans, kdy jsem pracoval ve Spojených státech amerických. Tam jsem, a to část maratonců občas mívá, v posledních kilometrech měl takové nutkání na stolici, že jsem běžel 3 hodiny 33 minut, běžely vteřiny, já jsem chtěl, aby to bylo 33 vteřin, ale jsem nemohl čekat, musel jsem proletět k nejbližšímu záchodu, takže to bylo 29 vteřin. To se mi stalo ale jenom jednou. Takže tím mě ten maraton strašně překvapil.

Jan Pirk na cestách

Naše dispozice ke sportu jsou částečně předurčeny naším tělem, ale částečně se dají také natrénovat. Jak důležitou roli hraje v celém tom systému srdce? Platí to, že někdo má srdce větší a někdo menší, že ta větší srdce pomáhají vytrvalostním sportům?
Sport vede k tomu, že to srdce je silnější. Záleží na tom, jaký sport děláte. Buď to srdce jenom zesílí, to jsou sporty jako sprinty, vzpěračství. Pak jsou ty vytrvalostní sporty, které vedou k tomu, že to srdce je nejen silnější, ale celé se zvětší, protože v námaze pumpuje 10x a 12x tolik. Je tedy rozdíl mezi sporty, co děláte. Sport vám v zásadě neprodlouží život. Délka života je daná víceméně geneticky. Vy si ho můžete nezdravým životním stylem výrazně zkrátit. Tím sportováním si můžete přidat aktivní léta k tomu životu. To znamená, že v 70 letech vyběhnete do třetího patra, dohoníte tramvaj, nezadýcháte se, když jdete s přáteli na vycházku. To přiměřené sportování je alespoň třikrát týdně minimálně na 45 minut.

Když se řekne běh, co vám automaticky naskočí? Novináři počítají běhy, které jste absolvoval, nechají si vyprávět o těch nejemotivnějších zážitcích. Co je ale běh pro vás osobně?
Pro mě je běh ohromná relaxace. Naši mladí lékaři prý jednou odpoledne říkali: „Jde běhat, všichni domů, až se vrátí, bude rozdávat úkoly.“ Při běhu si tak krásně pročistíte hlavu, napadnou vás myšlenky. Možná je to spojené s tím, že když běžíte, máte větší minutový výdej srdeční, možná máte více prokrvený mozek.

Tuto otázku si nemohu odpustit. Co je pro vás doslova srdeční záležitost?
Já bych řekl, že srdeční záležitostí je pro mě celý život. Podle mě je život nádherná a pestrobarevná vitráž, která má spoustu barevných sklíček. Je jenom na nás, abychom ta jednotlivá sklíčka nechali zazářit a užili si ten život v celé jeho šíři.

Jan Pirk při natáčení Záletů s Alenou Zárybnickou

Při minulých Záletech seděla na vašem místě šéfredaktorka časopisu Cykloturistika Slávka Chrpová. Nechala Vám tady otázku: „Jak vnímáte přátelství s panem Jiří Grygarem.“
Já mám pana doktora Grygara strašně rád z několika důvodů. My spolu zasedáme v komisi na Univerzitě Karlově. On jezdí na kole do Ondřejova a my máme nedaleko chatu. Bavíme se spolu o těch věcech, které jsou pro mě nepochopitelné. Mě nejvíc fascinuje a budu si to pamatovat pořád, když jsme se spolu bavili o velkém třesku. Já jsem říkal, že byl velký třesk, a ptal jsem se, co bylo před velkým třeskem, že něco přece bylo. On říkal, že nebylo nic, protože nebyl čas. To já prostě nedokážu pochopit.

autor: ZAR
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.