Spor o Caligulovu hrobku

Vykrádání antických památek bývalo v Itálii dlouho považováno za víceméně poctivou živnost. Moderní doba však vylupovačům archeologických lokalit nepřeje. Italská policie je ve střehu a ostražitost se jí vyplácí. Jednoho velmi schopného zloděje dopadla zcela nedávno, když nakládal na náklaďák část dva a půl metru vysoké antické sochy. Nechybělo mnoho a poberta vzácnou památku propašoval k movitému zájemci do zahraničí. Akce jako vystřižená z epizody kriminálního seriálu se odehrála poblíž jezera Nemi asi 30 kilometrů jižně od Říma. V této lokalitě stávala vila neblaze proslulého císaře Caliguly ( 12 - 41 n.l.) a to zřejmě zavdalo příčiny ke spekulacím, že socha v nadživotní velikosti patřila tomuto císaři a že ji zloděj vyzvedl z Caligulovy hrobky.

Caligula se chopil vlády v roce 37 a zpočátku vládl uvážlivě a spořádaně. Řím díky tomu hospodářsky vzkvétal. Jenže už po půlroce vládnutí se císař zhroutil. Lékaři spekulují, že mohl prodělat zápal mozkových blan. Po uzdravení se Caligula změnil v nevypočitatelného tyrana. Nechal bez příčiny popravit celou řadu lidí, prováděl státní reformy předem odsouzené k nezdaru, mrhal penězi na radovánky. V roce 39 vypukla v Římě finanční krize, na kterou Caligula reagoval dalšími tyranskými excesy. Protesty proti úsporným opatřením utopil v krvi. Vládl pod heslem: „Ať mne nenávidí, jen když se mne bojí!“ Od roku 40 vystupoval na veřejnosti jako bůh. Stupňovaný teror nakonec vyústil v široké spiknutí proti císaři, který byl počátkem roku 41 zavražděn vojáky ze své vlastní gardy.

Zpráva o objevu Caligulovy hrobky obletěla světové servery. Historici však upozorňují na celou řadu nejasností a nesrovnalostí. Zatím není vůbec jisté, čí sochu policisté zachránili. Policie uvádí, že muž ztvárněný sochařem měl obuté vojenské sandály. Caligula jako chlapec provázel svého otce Germanika na vojenských taženích proti germánským kmenům a stal se miláčkem legionářů. Ti mu vyrobili uniformu legionáře včetně vojenských sandálů s okovanou podrážkou (latinsky caligae). Právě malým vojenským sandálkům vděčil Gaius Julius Caesar Augustus Germanicus za přezdívku Caligula (Botička). Historici však zdůrazňují, že Caligula nebyl zdaleka jediným mužem, jehož sochy mohly mít na nohou vojenské sandály.

Ještě podezřelejší je místo, kde se má údajná hrobka nacházet. Podle římského historika Gaia Suetonia Tranquilla a jeho životopisného díla De vita Caesarum bylo Caligulovo tělo spáleno a pochováno pod trávníkem v zahradách Horti Lamiani rozkládajících se na římském pahorku Esquilin. Později prý Caligulovy sestry ostatky vyzvedly a skrytě je pohřbily někde jinde. Kde, to zůstává záhadou. Téměř jistě se však nestala místem spoledního odpočinku nenáviděného tyrana velkolepá hrobka. Za své výstřelky byl Caligula nenáviděn všemi Římany. Po atentátu byly skoro všechny památky na něj zničeny. Zdá se proto krajně nepravděpodobné, že by mu sestry mohly v této atmosféře všeobecné nenávisti zbudovat reprezentativní hrobku se sochou v nadživotní velikosti. Mnohem pravděpodobnější je, že Caligulovy ostatky skončily ve velkém mauzoleu císaře Oktaviána Augusta, kde byla pochována celá řada členů císařské rodiny.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 21.1.2011 v 9:00.