Společná postel, nebo každý zvlášť? Co oddělené ložnice vypovídají o našem vztahu

Oddělené spaní nebo společné ložnice už dávno nevypovídají o tom, jak dobrý či špatný vztah máme. Stejně jako existují zastánci jedné postele, kteří věří, že usínání vedle partnera prohlubuje vzájemnou blízkost, jsou i tací, kteří kladou na první místo kvalitní spánek – zejména pokud jejich partner chrápe, vstává v noci nebo potřebuje jinou teplotu v místnosti.

Medvědi i zimomřivci

„Jsme lidé různí, s různými potřebami, které se navíc v průběhu života mění. Někdo je lední medvěd, jiný zimomřivý. Jeden chodí často na toaletu, druhý chrápe. Důležité je vyjít si ve svých individualitách vstříc,“ říká terapeut Lucian Kantor.

Rozhodnutí spát odděleně by proto mělo být výsledkem dohody. „Oddělené spaní by nemělo být trestem ani únikem, ale dohodou, která oběma přinese větší pohodu a lepší spánek. A vůbec to nevylučuje možnost být spolu ještě před spaním – přitulit se, popřát si dobrou noc, a teprve pak jít každý do své ložnice.“

Blízkost přes den i v noci

Kvalita vztahu se totiž neurčuje fyzickou blízkostí v noci, ale tím, jak partneři prožívají blízkost přes den. „Oddělené ložnice neznamenají ztrátu intimity. Pokud spolu mluví, naslouchají si, projevují si pozornost či fyzickou náklonnost i během dne, a v noci respektují individualitu toho druhého, je všechno v naprostém pořádku,“ dodává Kantor.

Jestliže však odmítání společného spánku znamená odmítání intimity jako takové, jde podle terapeuta o hlubší problém, který je vhodné řešit na párové terapii.