Spisovatel Pavel Kosatík: 28. říjen není nostalgie, ale připomínka, že demokracie není samozřejmost

„Když to vezmu historicky, tak 28. říjen není žádné vzpomínání starých zbrojnošů na stát, který neexistuje,“ říká v pořadu Jak to vidí... spisovatel Pavel Kosatík. „Sice už neexistuje Československo, ale existuje přece republika, která tehdy byla založena. A připomínat si, že tehdy zavedená demokracie byla jednou z nejvyspělejších v Evropě i na světě, to rozhodně není marné.“

Odkud a kam

Oslavy 28. října totiž nejsou o nostalgii, ale o vědomí, odkud jsme vyšli a kam směřujeme. „Byli jsme jedinou demokratickou republikou široko daleko na východ od Rýna. Často se říká, že jsme nebyli tím slibovaným Švýcarskem. Ale třeba volební právo žen bylo u nás zavedeno o 51 let dříve než ve Švýcarsku.“

Demokracie se neobjevila, jak připomíná Kosatík, zčistajasna, ale byla výsledkem heroického úsilí lidí, kteří chtěli, aby jejich stát za něco stál. „A právě proto má 28. říjen stále smysl — abychom i my za něco stáli.“

Kdo jsme to my?

„Kdo jsme ale to my?“ uvažuje Kosatík. „Když se podíváme zpět, my z 20. a 30. let zahrnovalo stovky tisíc lidí, kteří pro stát dýchali. Byli ochotní se obětovat. Dnes už si takovou mírou sounáležitosti být jisti nemůžeme,“ říká spisovatel.

Čtěte také

28. říjen 2018. Den vzniku Československa

My je podle něj dnes mnohem křehčí, od čehož se odvíjí všechno ostatní. „Kolik je dnes lidí, kterým opravdu záleží na tom, kam patříme a jakou máme mezinárodní orientaci? Nebo kolik z nás si myslí, že když se přikrčíme, tak to nějak přežijeme, tak jako už dvakrát?“

Kosatík upozorňuje, že podobné postoje v minulosti vedly k těžkým ztrátám. Pasivita je tak luxus, který si nemůžeme dovolit. „Hlavní je, abychom neztráceli kuráž a měli chuť. Abychom to nevzdali...,“ uzavírá publicista.