Spisovatel, knihovník, dramatik i vášnivý rybář. Vyšla kniha Mahen v množném čísle

A vždycky jen láska to byla a láska,
k níž ona v zášeří krbu se znala.
Na prahu člověk stál, srdce se třáslo:
Nelhala dneska? Či lhala?

Však v zrcadla odraz i trpké sny vklouzly,
a v pohyb paže leh’ útočný strach.
Dveře jsem zavřel. Snad jsem se usmál.
Smysly jdou v temnotách…

Nevím, co bylo to: srdce se třáslo.
A nevím, co bylo to: bouřil se cit.
Něčeho v životě bylo mi málo –
a mnoho, co nemělo být…

Báseň Láska vyšla ve sbírce Plamínky v roce 1907, tedy když bylo Jiřímu Mahenovi 25 let. Letos 22. května uplyne 83 let od jeho úmrtí.

„Jiří Mahen se narodil 12. prosince 1882 v Čáslavi v rodině pekaře, který měl celkem třináct dětí. Ve svém rodišti Mahen absolvoval obecnou školu a nižší gymnázium, vyšší gymnázium vystudoval v Mladé Boleslavi, kde také roku 1902 maturoval. Od podzimu tohoto roku byl studentem češtiny a němčiny na pražské filozofické fakultě. Ač se na studiích protloukal dosti těžce, záhy se zapojil do literárního života a začal přispívat do různých časopisů. Jak známo, původně se jmenoval Antonín Vančura. Už pro příspěvky do studentského periodika Genesis si vytvořil pseudonym Jiří Maheu podle hrdiny Zolova románu Germinal. Chtěl pod ním publikovat i na stránkách Neumannova Nového kultu, sazeč však poslední písmeno přečetl chybně, a tak se z Maheua stal Mahen.“

Jiří Poláček na konferenci Mahen v množném čísle|foto:Alena Blažejovská, Český rozhlas

Těmito životopisnými údaji otevírá sborník nazvaný Jiří Mahen v množném čísle jeho editor a literární historik Jiří Poláček. Sborník, v němž jsou soustředěny příspěvky předních znalců Mahenova díla, vychází v roce, na jehož konci si připomeneme 140. výročí narození této významné, dnes už trochu zapomínané osobnosti české literatury.

Knihovnický osud

V říjnu roku 1910 se Mahen stal redaktorem Lidových novin v Brně. Pracoval v nich až do února roku 1919, kdy přešel do redakce deníku Svoboda, v němž působil jako redaktor a externista až do roku 1936. Po vzniku samostatné republiky byl činný na mnoha místech. Vedle novinářské práce byl režisérem a dramaturgem brněnské činohry, vyučoval na konzervatoři a od roku 1921 byl knihovníkem a posléze ředitelem Městské knihovny v Brně; navíc byl i předsedou Spolku veřejných obecních knihovníků. Knihovnická práce ho ovšem stála mnoho času a sil.

V únoru roku 1939 si v dopise adresovaném Ladislavu Jiránkovi posteskl: „Ta knihovna je můj osud v nejlepším i v nejhorším slova smyslu. Dala mi chlebíček i několik poklidných let, ale vzala mi klidnou rozvahu a čas k práci, ke skutečné práci, kterou například je čtení. Já chtěl už napsat magistrátu, aby mě dali do penze, že musím něco číst, že už to nevydržím jenom knížky řadit… Sova a jiní knihovníci měli pomocníky, já neměl 20 let pomalu nikoho, a to mne opravdu sráželo k zemi…“

Mahenova stopa v Brně

Městská knihovna v Brně, kde Mahen působil, nese dnes jeho jméno, stejně jako budova brněnské činohry. Tady byla také v roce 2018 uvedena – po více než 40 letech – nejznámější Mahenova hra Jánošík v režii Martina Františáka.

S brněnským divadelním světem je ovšem Jiří Mahen spojen trvale nejen názvem budovy, ale také názvem divadelního souboru: Divadlo Husa na Provázku. Názvem inspirovaným Mahenovým svazkem šesti filmových libret „Husa na provázku“, který vyšel roku 1925.

Kresba Jiřího Mahena|foto:Jaromír Kubíček

Do sborníku Jiří Mahen v množném čísle se jeho editor Jiří Poláček snažil vybrat pestré příspěvky představující spisovatele, dramatika, redaktora, knihovníka, ale také vášnivého rybáře Jiřího Mahena v mnoha různých pohledech a situacích. O svých výpravách do oblíbených mahenovských krajin vyprávěl nedávno zesnulý krajinný ekolog, lesník, spisovatel Jan Lacina:

„Roku 1907 Mahen přesídlil jako suplující středoškolský profesor z Čech na Moravu – nejprve do Hodonína a pak do Přerova. Tato poříční města si sice příliš neoblíbil, zato odtud putovával do kopců Horňácka, jehož krajina a lidé ho velmi zaujali, ba strhli. Tato část rozsáhlého karpatského oblouku se nazývá Bílé Karpaty; celkový ráz bělokarpatské krajiny zůstal ve své podstatě zachován, takže snad i dnes by se zde Jiří Mahen vyznal: - Hory, moje hory! Proč jsem se mezi vámi nenarodil a nesmím mezi vámi zůstat? Tady někde je život tak krásný, že za kus půdy a trochu bývání někde na stráni dovedl bych dát celou svou literární kariéru! - ”

Žijící odkaz

O to, aby odkaz Jiřího Mahena nebyl zapomenutý, pečuje od roku 1993 Společnost Jiřího Mahena – sídlí (jak jinak) v Mahenově památníku na Mahenově ulici. Jejím zakladatelem a dlouholetým předsedou byl básník a překladatel Ludvík Kundera, po jeho smrti stojí v čele společnosti literární historik Jiří Poláček. Ten je také současně redaktorem literárního zpravodaje společnosti Milíř, který vychází od roku 1994. Název časopisu byl vybrán z následujících Mahenových veršů: „Jsem milíř, který v lesích doutná…. / Doutnám uvnitř neustále…“

Mahenův památník v Brně|foto:Karolína Wernerová

V roce 1934 zbývalo Mahenovi ještě pět let, která měl pobýt na tomto světě. Po německé okupaci v březnu 1939 se vracel z kavárny Bellevue a byl napaden a zbit fašistickými vlajkaři. Pro nemocného a depresemi trpícího spisovatele se život stal neúnosný. Jak napsal Jiří Poláček: „Uvědomil si, že už nemá dost sil, aby se novému zlu postavil.“

V deštivém večeru 22. května odešla jeho žena Karla do divadla – a Mahen odešel naposledy do podkroví jejich vilky. V  časech tragických pro naši zemi tam dobrovolně ukončil svůj život v pouhých 56 letech. Na přebal jedné knihy ještě napsal: „Zavřeli za mnou, odpusťte všichni…“