Spisovatel G. Grass v hledáčku Stasi

V Německu knižně vyšla tajná složka, kterou komunistická státní bezpečnost bývalé NDR vedla na západoněmeckého spisovatele a pozdějšího laureáta Nobelovy ceny G. Grasse.„V hledáčku Günter Grass - akta Stasi". Publikace o necelých 400 stranách, kterou na trh přineslo berlínské nakladatelství Christoph Links, obsahuje jen část ze zhruba 2200 stran úředních záznamů, které vedla Stasi na německého spisovatele Güntera Grasse od srpna 1961 až do podzimu 1989 a které se z archivů tajné bezpečnosti dochovaly. Právě z nich sestavil novinář Kai Schlüter ojedinělou publikaci a jednotlivé dokumenty doplnil Grassovými komentáři a četnými novinovými články. Spisovatel dal souhlas s otevřením své složky u Stasi pro vědecké účely před osmi lety, vedení berlínského úřadu pro dokumentaci zločinů bývalé tajné bezpečnosti ovšem výslovně požádal, aby nekompromitovala jeho udavače, kterým se nechce mstít a navzdory jejich špiclování je postavit na veřejný pranýř. Čtivá dokumentace dává nahlédnout do praktik tajné policie, která jednala ve službách vládnoucí strany a pěstovala vlastní obraz nepřítele. Odkrývá lavírování oficiální kulturní politiky NDR, která se navenek prezentovala jako otevřená, ve skutečnosti se však snažila jakýmkoliv „nežádoucím" kontaktům zabránit. Akta z různých perspektiv odkrývají čtenáři i méně známé kapitoly z literárních kontaktů uvnitř rozděleného Německa.Na západoněmeckého, levicového autora Grasse se komunistická tajná policie zaměřila v létě 1961 jen několik dní po zahájení stavby berlínské zdi, proti které ostře protestoval u předsedkyně svazu východoněmeckých spisovatelů Anny Seghersové. V dopise přirovnal komunistického vůdce Waltera Ulbrichta k veliteli koncentračního tábora a vyzval ke svobodě slova. „Založeno kvůli provokaci", tak znělo tehdejší zdůvodnění vzniku prvního úředního spisu. Stasi shromažďovala materiály nejen proti Grassovi, ale i proti skupině spisovatelů Gruppe 47. Tajní policisté Grasse sledovali během jeho návštěv NDR a přestali až na podzim 1989, když se východoněmecký komunistický režim zhroutil. Jedním z posledních záznamů je raport z pozorování Grasse a jeho ženy Ute v létě 1989 u Baltu na Rujáně a Hiddensee.Grass, který proslul zejména románem Plechový bubínek, jehož filmová verze byla korunována Oscarem, zůstal celé roky důsledně kritický vůči režimu NDR, svým východoněmeckým kolegům ovšem pomáhal a zastupoval myšlenku jednoty německého kulturního národa. V knize překvapilo množství „neoficiálních spolupracovníků", které komunistická tajná policie nasadila na spisovatele při jeho cestách za železnou oponu. O to víc je paradoxní, že se jí nepodařilo odhalit, že Grass ve svých 17letech krátce sloužil v jednotkách Waffen-SS, k čemuž se on sám přiznal teprve v roce 2006 v autobiografii „Při loupání cibule".Strohý byrokratický jazyk aktů nejenom u autora publikace, ale bezesporu i u čtenářů podtrhuje obludnost tehdejšího režimu NDR a systému založeném na naprosté nedůvěře. Jde o poutavé čtení, které je především svědkem nedávných dějin německých, i evropských. A jak poznamenal jeden recenzent, kniha o Grassovi, kterého léta měla na mušce Stasi, se snad čte ještě s větším zájem, než samotná Grassova díla.Kai Schlüter: Günter Grass im Visier Die Stasi-Akte. Eine Dokumentation mit Kommentaren von Günter Grass und Zeitzeugen Ch. Links Verlag, Berlin, 379 Seiten, 20 Abbildungen, 24,80 Euro