Současná astrofyzika se podle Jiřího Duška dostává do stádia, ve kterém je zřejmé, že téměř nic nevíme
Do vysílání Dvojky Českého rozhlasu za námi dnes (2. května) přišel populizátor vědy, astrofyzik Jiří Dušek.
Jako malý kluk se chtěl stát kosmonautem, ovšem narozdíl od ostatních spolužáků, toto přání nikdy neopustil. Astrofyzik se zaměřením na uhlíkové hvězdy Jiří Dušek dokonce ani zaměstnavatele nemění. V roce 1994 totiž nastoupil do Hvězdárny a planetária Brno, kde pracuje dodnes. Pouze se z postu asistenta přemístil na pozici ředitele.
Články J. Duška můžeme zahlédnout v celé řadě periodik. Je předsedou Asociace hvězdáren a planetárií, členem Rady pro popularizaci vědy AV ČR a členem vědecké rady National Geographic Česko. V podobném výčtu bychom mohli pokračovat dlouho. Vydal 27 odborných publikací a vděčíme mu např. za pohledy na Mars nebo Saturn. Dokonce nám objasnil mýty spojené s koncem světa.
Meteority a přání
Přeje si něco astrofyzik, když padá hvězda? „Přiznám se, že už ne. Při jednom výzkumu meziplanetární hmoty jsem pozoroval padající hvězdy, odborně meteority, a já jich viděl opravdu několik tisíc. Začal jsem to tedy brát spíše pragmaticky, protože tolik přání jsem ani neměl. Přesto, představy si uchovávám stále romantické.“ Úspěšný astrofyzik je tedy podle slov J. Duška především talentovaný fyzik, technokrat-pragmatik hledající fakta. Sama věda je totiž více zaměřena na výpočty a měření, nikoli teorii.
Temná hmota, hvězdy a Bůh
To co ve vesmíru vidíme je pouze bezvýznamná kulisa. Zbytek 95% veškeré hmoty tvoří temná energie a temná hmota, o které nevím téměř nic. Podle J. Duška totiž žijeme v úplně jiném světě, než si myslíme: „My v současnosti pouze víme, že něco takového je, že se díky těmto neznámým jevům utváří svět kolem nás. Nemůžeme ale hodnotit celek z toho mála, které nám je zřejmé.“ Astrofyzika se prý v současnosti dostává do bodu, ve kterém jsou si vědci zcela jisti, že téměř nic nevědí. Přestože paradoxně vědí stále více.
Je tedy i ve vědě obecně prostor pro víru v Boha? „Na prvním místě musíme důvěřovat fyzikálním teoriím, ale víme toho opravdu tak málo, že můžeme tvrdit téměř cokoliv a pokládat to za pravdivé, protože se ve všech směrech bude jednat pouze o spekulace.“
Od dob vynálezu prvního hvězdářského dalekohledu jsme ovšem, jako lidstvo, ušli dlouhou cestu. Nyní už totiž nepozorujeme vesmír pouze naším jedním smyslem, tedy zrakem, ale dovedeme využít spektrum měření. Ta dokáží vykreslit oblohu nad našimi hlavami do závratných dálek, barev i tvarů.
Více si poslechněte v audio záznamu na začátku článku…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
