Song Fengman: První rok v Česku jsem každý den plakala
Vyučující Čínského jazyka Song Fengman byla hostem dnešního (26.10.) pořadu Setkání Hosta do domu po 11:05 hodině.
Čínská gramatika je velmi jednoduchá. Nemá žádné pády a pouze tři časy. Tedy budoucí, přítomný a minulý. Jazyk má i svou abecedu. Pokud tedy čtenář nerozumí nějakému znaku, může si s pomocí slovníku a abecedy dohledat význam. Rozdílné je mluvené slovo. Zde se využívá i tónů jeho znění, dle pronesení má poté slovo význam.
Čínský jazyk má také spoustu nářečí, kromě oficiálního spisovného jazyka. Starší čínská generace většinou spisovnou mluvu neovládá. V poslední době jazyk ovlivňuje, jako všude na světě, angličtina. Čínština také prošla velmi výrazným vývojem a tak i ten, kdo je vzdělaný nemusí rozumět starým textům. Nejen z tohoto důvodu zavedli na školách předmět, který starou verzi vyučuje.
Song Fengman pochází z oblasti severovýchodní Číny. Ráda vzpomíná na svou třídní učitelku. Připravila všechny žáky do života a v jistém ohledu jim i nahrazovala matku. V Číně mají učitelé větší autoritu, než u nás. Rodiče komunikuji s učiteli a přístup je velmi vstřícný, a to z obou stran. „V České republice jsem narazila na fakt, že komunikace mezi učiteli a rodiči je příliš oficiální. Objednáváte si schůzky, kdy se za nimi můžete zastavit. My jsme si v Číně vzájemně vyměnili kontakty a mohli si kdykoliv volat. Netelefonovali jsme si každý den, ale měli jsme tu možnost.“
Původně v ČR chtěla zůstat jen několik měsíců. Tehdy (90.léta) v Praze studovala její sestra, za kterou se velmi toužila podívat. Plán Song Fengman byl jednoduchý. Přijet na prázdniny, pobýt se svou sestrou a na začátku podzimu se zase vrátit zpět do Číny. Jenže celá formalita a vyřizování zabralo tolik času, že se do naší vlasti dostala až v prvním semestru. „Řekla jsem si, že zde ještě nějaký čas zůstanu a poté se vrátím. Nakonec to bylo natrvalo,“ říká Song Fengman.
O éře 90. let v České republice říká: „Lidé se mi zdáli méně přístupní. Byli takoví chladnější. Číňané jsou hodně otevření, mluvíme hlasitě. V ČR lidé mluví velmi potichu. Rozdíl je to markantní. Po příjezdu mi také přišlo, že lidé zde byli velmi zamračení a málo se usmívali jeden na druhého. Zamračení bohužel zůstávají dodnes. Potkají se například na chodbě a dělají, že jeden druhého nevidí. Přitom když se na sebe usmějeme, tak máme oba hned lepší náladu.“
Začátek života v Česku byl pro Song Fengman opravdu těžký. „Chodila jsem na kurzy češtiny a zároveň vyučovala čínštinu,“ říká Song Fengman a dodává: „Gramatiky obou jazyků jsou natolik odlišné! Nechápala jsem například dlouhou dobu, k čemu používáte pády. Zoufalstvím jsem plakala každý den.“
Dnes je situace úplně jiná. Song Fengman vyučuje čínštinu. Vdala se a má sedmiletého syna. Nezbývá, než jí popřát mnoho úspěchů v dalším životě.
Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru se Zuzanou Burešovou...
Nestihli jste pondělní rozhovor s Petrem Fialou, ředitelem Léčebného a rehabilitačního střediska Chvaly? Nabízíme článek Eleny Horálkové: Podle Petra Fialy jsme světovou jedničkou v léčení popálenin s pomocí akupunktury.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
